Je to sice dál, ale o to horší cesta. Směrem ze západu Ukrajiny ke Kyjevu přibývají bunkry i hroby vojáků
Publikováno: 5.6.2023
REPORTÁŽ / Několikrát jsem slyšel, že cesta vlakem do Kyjeva je skvělý zážitek. Když jsem začal plánovat reportážní cestu do země, kde už od loňského února zuří válka, byl vlak právě proto první volbou. Dopravce byl ovšem jiného názoru a den před odjezdem zrušil spojení, kterým jsme se já a fotograf Pavel Hofman měli do ukrajinské metropole dostat. Člověk míní, pánbůh mění, jedeme tedy autobusem. Je to sice dál, ale o to horší cesta, řekl by klasik. Cesta ubíhala hladce, v Polsku jsme byli v podstatě hned a na ukrajinsko-polských hranicích také. Jedeme v podstatě po prázdné silnici a z ničeho nic narazíme na kolonu. Na hraničním přechodu se srazil autobus s osobním autem. Na Ukrajinu se dalších pět hodin nikdo, včetně nás a dalších zhruba 90 spolucestujíchc z našeho autobusu, nedostane. Postupem času začínáme být lehce nervózní. V noci se dá očekávat další ruské ostřelování Kyjeva. Čím později přijedeme, tím pravděpodobnější je, že nás zastihne po cestě na hotel. Nakonec jsme přijeli včas a ani ostřelování v noci z neděle na pondělí neproběhlo. Čekání na hranicích je dlouhé a nikdo neví, kdy nás závory pustím a budeme moct projít pasovou kontrolou. Osobní auta a kamiony ale hranice projíždí, dále nemůžou jen autobusy. To nám na dobré náladě také zrovna nepřidává. Po zhruba pěti hodinách čekání ale přijde záchrana. Řidič zařídil náhradní dopravu a přes hranice přecházíme pěšky. Na druhé straně na nás čeká druhý spoj, který nás odveze do Lvova. Ten je od hranic vzdálený asi 100…