Je výklad historie hrou, kdo a jak si co pamatuje? Další pokus o relativizaci komunistického režimu
Publikováno: 4.5.2025
NÁZOR / Někteří historikové stále znovu zdůrazňují, že historie není věda, v níž jde pokud možno o co nejpřesnější popis historických událostí a historického vývoje, založeného na faktech, ale že v ní jde o souboj pohledů založených na tom, kdo a jak si co pamatuje. Samozřejmě jen obtížně by tuto metodu šlo používat na období, které už si nepamatuje nikdo. O to vehementněji nám je předkládána pro období po druhé světové válce. Historik Jakub Rákosník nyní napsal knihu, kde tento pohled na historii obhajuje. Jmenuje se „Co je nového v historii“ (Nová beseda, 2024) a jak už jsem napsal, nejde o objevy nových faktů, ale o obhajobu nových metod. Hned v první kapitole připomíná nedávnou polemiku mezi tehdejším děkanem FF UK Michalem Pullmannem a několika dalšími na jedné straně a mnou a několika dalšími na straně druhé. Spor mezi totalitaristy a revizionisty? Aby Rákosník dostál titulu své publikace, přichází s novým pojmenováním. Nazývá tuto polemiku „sporem mezi tzv. totalitaristy a revizionisty o adekvátní interpretaci období normalizace v Československu“. Tzv. totalitaristé jsou zjevně ti, kteří tvrdí, že u nás vládnoucí komunistický režim byl totalitní. Aby Rákosník nenechal nikoho na pochybách, z jakých poměrů se tito tzv. totalitaristé rekrutují, uvádí, že jde odpůrce bývalého režimu, politické vězně, vyvlastněné sedláky a další utlačovaně skupiny, kteří akcentují totalitární ambice komunistického režimu a jeho represivní charakter. Rákosník ovšem nemusel toto třídní dělení vymýšlet. Mohl klidně citovat Poučení z krizového vývoje, které označuje tyto živly za pravicové oportunisty, revizionisty, zbytky maloburžoazie, židy mezi nimi za sionisty…