Jedna vteřina s vůní jablka a vanilky čili varování od života
Publikováno: 13.10.2024
POVÍDKA / Kdyby mu zavázali oči, bezpečně pozná čas a místo podle zvuků. Ráno v jejich čtvrti hraje známou melodii. Orchestr v obleku tmy se skrývá mezi domy, co opatrně otvírají oči. Pípání pekařského vozu při couvání k rampě školy. Pokašlávání chlápků s cigaretou před nástupem do minibusu. Staccato podpatků žen, co cestují za prací do krajského města, v autobuse se ještě dospí. Ve středu sypou popeláři forte kontejnery se sklem, ve čtvrtek mezzoforte papír. Kňučení psů v předsíních, aby s nimi už někdo vyběhl ven. Tichý běžec je v jejich čtvrti jen jeden. Běží mezi úhlednými domky ke školnímu hřišti. Zakuklený, raději by spal, ale musí běžet. Hygienická nezbytnost. Stejně jako si ráno čistí zuby, musí se rozproudit během. Kolegové v nemocnici si ukazují běžecké aplikace se stovkami kilometrů, on raději nezmiňuje svoje ranní čtyři kolečka na hřišti. Nejde mu to, nebaví ho to, ale před pěti lety dostal varování od života a musel změnit styl. Hřiště je oplocené a zamknuté, každé ráno se potupně protahuje dírou v plotě. Ředitel školy patří do jeho saunovací party, a stejně ten pitomec vždycky nakáže školníkovi, ať tu díru zalátá. Město za stovky milionů vystavělo atletický ovál a zamklo ho na klíč jen pro vyvolené. Čemu uškodí jeden běžící doktor v půl šesté ráno? Já tomu nevděčníkovi kdysi zachraňoval manželství, když jsem mu po vánočním večírku maskoval cucflek na krku převazem po odstranění fibromu v sobotu ráno, a on mi stejně látá díru v plotě. Ranní proběhnutí snížilo denní počet káv a nutkání poslat sestřičku pro další zákusky do kantýny. Musí běžet, aby nabral…