Jednou Židé, pak Ukrajinci. Proč nás musí děsit cedule o „naší mouce“
Publikováno: 23.4.2023
KOMENTÁŘ / „Nepečeme z ukrajinského obilí.“ To nám sdělila paní Pernická z pekárny Slovanka v Krnově. Chytila se Ruskem a Agrofertem rozdmýchávaného nesmyslu o tom, že ukrajinská moukra v Česku, které se mimochodem dováí naprosté minimum, je nebezpečná, a jala se v duchu svých dalších názorů šířit nenávist. Nebezpečnou, zavrženíhodnou a zlou. I jedinec méně znalý dějepisu ví, jak snadné je vyvolat nenávist proti skupině osob pouze na základě národnosti. A nejde „jen“ o holocaust a nálepkování židovských obchodů. Lidé jako paní Pernická v každé době najdou nový cíl. Židé. Sudetští Němci. Sedláci. Migranti. Ti, kteří si v životě vydělali víc peněz. Nebo jsou jiní. Neznáme je. A potřebujeme je nenávidět. Ovšem paní z krnovské pekárny je prostě jednou z mnoha těch, kteří naslouchají nejen obchodníkovi s nenávistí Jindřichu Rajchlovi nebo jeho hlavnímu konkurentovi Tomio Okamurovi. Lži týkající se ukrajinské moukry jsou nové, neotřelé a hlavně se hodí vtšímu počtu hráčům než jen kolaborantům v Vladimirem Putinem. Víte, kdo by rozhodně nechtěl, aby se do Česka dodávalo více mouky ze zahraničí? Přece ten, kdo jí prodá nejvíc, a tak tu má monopol na určování cen. Ono totiž skutečně není pro zákazníky výhodné, když tu máme jen ty „české“ (v uvozovkách, protože zdaleka ve všech případech nejde o komodity vypěstované u nás) potraviny. Protože tam, kde má Agrofert absolutní moc, tam si nikoho nechce pustit. A tak si všimněte, co o ukrajinské mouce šíří hnutí ANO. Ještě nebezpečnější je navíc propojení s údajnou snahou ochránit něčí zdraví. Je zajímavé, kdo se…