Jelita a jitrnice jsou symbolem typického českého žerbuddhismu, říká o nové knize spisovatelka Janečková
Publikováno: 18.3.2024
Vaše zásilka byla přesměrována na výdejnu do pekel horoucích? Vaše máma (učitelka!) sdílí na Facebooku další článek o chemikáliích rozprašovaných z letadel, o čemž Česká televize samozřejmě mlčí? Do toho srkáte děsně ekologickým papírovým brčkem ledové kafe z plastového kelímku a připadáte si, že vám ta absence logiky snad zkroutí i prsty u nohou? To všechno jsou otázky, na které se vtipným pohledem dívá Michaela Janečková ve své další knížce Jelita a jitrnice. Po veleúspěšných Třešních v rumu, kde popisovala cestu na „ostrov svobody“ se svým komunistickým dědečkem, se tentokráte podívala na nás doma. A je to opět lehce napsané s notnou dávkou, leckdy i trochu černého, humoru. O knížce, i o jejích inspiračních zdrojích vyprávěla pro FORUM 24. Proč se knížka jmenuje zrovna Jelita a jitrnice? Po Třešních v rumu to vypadá, že mám nějaké silné nutkání napsat kuchařku, a furt se ne a ne trefit, že? Možná se mi do toho psaní podvědomě ta láska k jídlu a pití vkrádá. Nicméně i tentokrát je název dvojznačný. Jelity a jitrnicemi myslím primárně lidi. Přičemž jelito se celkem běžně používá pro ne příliš bystrou osobu většinou mužského pohlaví, o něco méně častěji slýchám i ten ženský ekvivalent - jitrnice. Dohromady tvoří takový popletený jin a jang, v našem případě „Jiř a Jan“, symbol takového typicky českého žerbuddhismu, životního přístupu hraničícího až s náboženstvím, jak to pracovně nazval grafik Lumír Kajnar. Právě on symbol na obálku knihy vymyslel. Třešně v rumu bylo, můžeme-li to tak říci, autobiografické roadmovie. Kam zařadit tuhle novinku? Já…