Ještě ke kauze Olšanské hřbitovy. O psychologu Hubálkovi, soudci Fremrovi a odsouzeném Eretovi
Publikováno: 21.8.2023
SVĚDECTVÍ / Na popud Ing. Petra Uhla jsem záhy po revoluci coby evangelický farář začal navštěvovat vězeňská zařízení. Hned od začátku ledna 1990 to byl Nápravně výchovný ústav (NVÚ) v Ostrově nad Ohří. Zde jsem vedl mnoho rozhovorů s odsouzenými, nejenom tzv. pastoračních, setkal jsem se s četnými ještě napůl politickými případy, působil jsem tak trochu jako sociální pracovník. Byl jsem přitom v kontaktu s lidmi kolem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) a také jsem dodával svědectví a texty od vězňů do časopisu Respekt. Ve vězení v Ostrově jsem trávil jeden, dva dny v týdnu. Po nějakém čase jsem se zde potkal s Alexandrem Eretem, od července roku 1987 vězněným studentem. Jeho případ mne zaujal, brzy jsem pochopil, že je to nespravedlivě vězněný člověk – jednak z jeho vyprávění, jednak proto, že jsem měl možnost na správě vězeňského zařízení nahlédnout do jeho rozsudku. Povzbudil jsem Alexandra, aby svůj případ sepsal. Dodnes mám xerokopii jeho ručně psaného vyprávění, jež jsem dodal do Respektu. Tento text zde byl otištěn 20. června 1990 spolu s Eretovou fotografií, kterou jsem pořídil přímo v NVÚ. Eret ve svém textu pojednává o tom, jak byl v roce 1987 tajnou policií čili StB uměle vmontován do případu „Olšanské hřbitovy“, o tom, jak byl terorizován ve vazební věznici v Ruzyni, a jak se venkoncem uchýlil k simulaci sexuální deviace. Podivné angažmá psychologa Hubálka Psycholog Slavomil Hubálek se specializací soudního znalce a jeho kolegové v oboru sexuologie byli v říjnu 1987 zaúkolování StB, aby vypracovali znalecký posudek na vyšetřovaného Alexandra Ereta. Nejprve ho shledali normálním; potom po nových výsleších a po Eretově žádosti o…