Jiří Havelka: Zahradníkův rok není o tom, že by systém byl nefunkční. Je jen neschopný čelit barbarskému zlu
Publikováno: 26.7.2024
Jiří Havelka má za sebou premiéru svého třetího filmu. Po úspěšných Vlastnících a Mimořádné události je tu Zahradníkův rok. Poetická knížka Karla Čapka k tomu vskutku má co říci. Dvanáct spisovatelových citátů, měsíc po měsíci, tvoří páteř příběhu, v němž je ale poezie pramálo. Surové zakleknutí všeho schopného mafiána na malého podnikatele převzal režisér ze života, z několik let staré kauzy, která kromě zahradníka, nuceného všemi prostředky prodat vlastní pozemek, prověřila i schopnost státu zastat se jedince proti bezskrupulóznímu zlu. Jakkoli snímku dominuje Oldřich Kaiser, komedie to opravdu není. Každý, kdo někdy viděl nějaký americký western, šoupe ve tmě kina nohama natěšený, že se ponižovaný samorost dřív nebo později vzbouří a dá tomu kojotovi co proto. Ovšem, nejsme v Americe. I proto režisér svůj film označuje jako „brambory western“. Hlavní hrdina nevezme do ruky winchesterovku, bezmezně věří ve státní byrokracii, opakovaně se vrací na úřad a čeká pomoc, která se ovšem ztrácí ve změti nikam nevedoucích vyhlášek. Má nám to připomenout Kafku v roce jeho staletého výročí. „Všechny sociologické průzkumy vám říkají, že žijeme v době velké krize důvěry v instituce, což je nebezpečné, protože v tu chvíli se hroutí celý systém,“ připomíná Jiří Havelka. „Film není o tom, že by systém byl nefunkční, je jen pomalý a neschopný účinně čelit bezskrupulóznímu, barbarskému zlu. I když my nikdy nevidíme, kdo ty konkrétní činy páchá. Do skutečné kauzy pana Mandyse, která mě k napsání filmu inspirovala, se nakonec vložil ombudsman a Rus, majitel přilehlého zámku, který zahradníka týral, se stáhl. Ten člověk nedodržoval žádná pravidla, uložené pokuty obratem platil,…