Jiří Padevět: Jedna z šancí liberální demokracie je, že u fašistů chce být každý vůdcem
Publikováno: 16.3.2024
ROZHOVOR / „Ne všichni lidé byli ze vzniku protektorátu smutní, někteří jej naopak přivítali s nadšením a dobrovolně sloužili nacistickému zlu. Podobně někteří lidé dnes stejně dobrovolně hlásají proruskou propagandu, protože demokracie je pro ně příliš složitá,“ říká v rozhovoru pro FORUM 24+ Jiří Padevět, ředitel Nakladatelství Academia a autor mnoha historických knih mapujících temná období našich moderních dějin. Proč v době mezi podepsáním Mnichovské dohody a 15. březnem 1939, tedy v tzv. druhé republice, vyplavalo na povrch opravdu nechutné společenské bahno? Myslím, že to u spousty lidí bylo zklamání z toho, jak dopadla první republika, které se přetavilo v jakousi nenávist ke všemu, co ji připomínalo. Určitou roli sehrálo i to, jak se první republika chovala ke katolíkům. Od samého počátku to totiž nebylo nejlepší, katolická církev byla označena jako prorakouská a byla ostrakizovaná. Takže i spousta katolických spisovatelů a básníků, kterých si dodneška vážíme, psala v téhle době ne úplně pěkné věci. Je to doba, kdy stát přestal chránit všechny své občany, tedy přestal vykonávat to základní, co stát vykonávat má. A veřejný prostor se otevřel lidem, kteří o demokracii nestáli a chtěli zavádět různé způsoby autoritářských vlád. Jak se tohle projevilo po 15. březnu? Je známá věc, že němečtí nacisté neměli české fašisty příliš v lásce. Ono to mělo příčinu i v tom, že český fašismus byl během první republiky orientován na italský fašismus, třeba Národní obec fašistická byla do poslední chvíle protiněmecká. Nacistický režim tu od samého počátku chtěl klidný prostor, klidný režim, a potřeboval tedy spíše „úřední kolaboranty“ než fašistické bojůvky. Je také zajímavé,…