Jiří Padevět: Někoho kolaborace prostě baví
Publikováno: 18.9.2024
ROZHOVOR / Nemám rád nácky, komouše a rusácké kolaboranty a šašky a občas to někde veřejně řeknu, říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 ředitel Nakladatelství Academia, úspěšný spisovatel a autor mnoha historických publikací, které se věnují našim nedávným dějinám. V těchto dnech mu vychází další kniha s názvem Český bestiář. Mapuje v ní osudy několika mužů, kteří se zapletli s diktátorským režimem a stali se konfidenty Gestapa či později komunistické státní bezpečnosti. Nová kniha je o českých kolaborantech. Proč to jsou zrovna tito muži: Jindřich Cink, Miroslav Hnát/Hanuš, Jaroslav Čermák, Ludvík Špirk, Josef Rejthar, Vladimír Smrčina, Miloš Cettl a Jaroslav Nachtmann? Snažil jsem se sestavit pestrou mozaiku typů, které selhaly. Jsou to lidé dvou generací, lidé z různých sociálních i profesních skupin. Je mezi nimi účastník prvního zahraničního odboje i účastník druhého protinacistického odboje. Právě na těchto dvou příkladech jsem se snažil ukázat, že lidé často nejsou černí, nebo bílí, že během života mění strany, aniž by to považovali za narušení kontinuity. Zastoupeni jsou i lidé, kteří kolaborovali, ať už s nacismem, nebo komunismem, a byli přesvědčeni, že dobře činí. Čtenář v knize najde i postavy veskrze odporné, které vše činily pouze pro vlastní prospěch a udávali, týrali či vraždili se sadistickým apetitem. Výběrem postav jsem se snažil i potvrdit to, co doufám většina lidí tuší. Totiž myšlenku, že selhání se může přihodit každému z nás, pokud budeme skřípnuti dobou. A je úplně jedno, zda jsme chudí či bohatí, vzdělaní či pologramotní, básníci či vojáci. Dalo by se nějak odlišit kolaborování s nacisty od kolaborace s komunisty? Kolaborace, ať…