Josef Abrhám: Muž, který pochyboval, i když nemusel
<p><img width="1280" height="720" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/05/josef-abrham.jpg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/05/josef-abrham.jpg 1280w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/05/josef-abrham-300x169.jpg 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/05/josef-abrham-1024x576.jpg 1024w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/05/josef-abrham-768x432.jpg 768w" sizes="(max-width: 1280px) 100vw, 1280px" /></p><p class="p1">V minulém století mohli čeští kulturní novináři vyprávět svým dětem pohádku o tom, jak dělali rozhovor s Josefem Abrhámem. Pohádka to byla proto, že to bylo takřka vyloučené. Do roku 1998 herec udělil pouze tři obsáhlejší interview. V letech 1971, 1992 a 1998. O jeho osobním životě jsme nevěděli prakticky nic, a tak, když jsme Josefa Abrháma viděli v jeho skvělých divadelních či filmových rolích, nebyli jsme rozptylováni jeho soukromím. Působil na nás výhradně skrz postavu, kterou stvořil vlastním umem.</p> <p class="p3">Josef Abrhám původně snil o tom, že bude knězem jako dědeček, ale nakonec se stal hercem. Evangelíci, mezi něž se počítal, prominou, ale udělal dobře. Z víry mu zůstala věrnost. Se svou láskou a kolegyní Libuší Šafránkovou tvořil manželský pár čtyřicet pět let. „Dnes si myslím,“ řekl Abrhám v jednom rozhovoru, „že být farářem je podobné jako být hercem. Oba mají stejný úděl – komunikovat s lidmi.“ Dlužno dodat, že komunikace, o níž mluvil, provázela zvláštní, vrozená plachost. Možná právě ona byla prazdrojem jedinečnosti jeho hereckých výkonů.</p> Spiknutí mladých <p class="p3">Studium herectví spravedlivě rozdělil mezi bratislavskou VŠMU a pražskou DAMU, kam přešel, a kde studium v roce 1962 ukončil. Tři roky si zkusil velké kamenné divadlo (Divadlo na Vinohradech), ale udělal dobře, když se nakonec přesunul o pár ulic dál do centra města. V ulici Ve smečkách nedaleko Václavského náměstí vznikl v roce 1965 Činoherní klub a Josef Abrhám byl u toho. Zažil v něm skvělou partu mladých herců (Čepek, Hrzán, Kodet), dramatiků (Smoček) a režisérů (Kačer), prostě čas, kdy herci chodili do zkoušek kolem několikasetmetrové fronty lidí se spacáky, doufajících, že seženou lístek na představení. 19. června roku 1965 se v později Jiřím Krejčíkem zfilmovaném Penzionu pro svobodné pány tehdy šestadvacetiletý herec poprvé postavil tváří v tvář divákům, které měl v malém divadle náhle na dosah. Byla to skvělá doba – považte, o rok později získal další kmenový režisér divadla, tehdy osmadvacetiletý (!) Jiří Menzel, Oscara za Ostře sledované vlaky.</p> <p class="p6">Abrhám exceloval i v dalších rolích: například v úloze Trofimova ve Višňovém sadu, anebo třeba ve skvělé...</p>
Publikováno: 19.5.2022
V minulém století mohli čeští kulturní novináři vyprávět svým dětem pohádku o tom, jak dělali rozhovor s Josefem Abrhámem. Pohádka to byla proto, že to bylo takřka vyloučené. Do roku 1998 herec udělil pouze tři obsáhlejší interview. V letech 1971, 1992 a 1998. O jeho osobním životě jsme nevěděli prakticky nic, a tak, když jsme Josefa Abrháma viděli v jeho skvělých divadelních či filmových rolích, nebyli jsme rozptylováni jeho soukromím. Působil na nás výhradně skrz postavu, kterou stvořil vlastním umem.
Josef Abrhám původně snil o tom, že bude knězem jako dědeček, ale nakonec se stal hercem. Evangelíci, mezi něž se počítal, prominou, ale udělal dobře. Z víry mu zůstala věrnost. Se svou láskou a kolegyní Libuší Šafránkovou tvořil manželský pár čtyřicet pět let. „Dnes si myslím,“ řekl Abrhám v jednom rozhovoru, „že být farářem je podobné jako být hercem. Oba mají stejný úděl – komunikovat s lidmi.“ Dlužno dodat, že komunikace, o níž mluvil, provázela zvláštní, vrozená plachost. Možná právě ona byla prazdrojem jedinečnosti jeho hereckých výkonů.
Spiknutí mladýchStudium herectví spravedlivě rozdělil mezi bratislavskou VŠMU a pražskou DAMU, kam přešel, a kde studium v roce 1962 ukončil. Tři roky si zkusil velké kamenné divadlo (Divadlo na Vinohradech), ale udělal dobře, když se nakonec přesunul o pár ulic dál do centra města. V ulici Ve smečkách nedaleko Václavského náměstí vznikl v roce 1965 Činoherní klub a Josef Abrhám byl u toho. Zažil v něm skvělou partu mladých herců (Čepek, Hrzán, Kodet), dramatiků (Smoček) a režisérů (Kačer), prostě čas, kdy herci chodili do zkoušek kolem několikasetmetrové fronty lidí se spacáky, doufajících, že seženou lístek na představení. 19. června roku 1965 se v později Jiřím Krejčíkem zfilmovaném Penzionu pro svobodné pány tehdy šestadvacetiletý herec poprvé postavil tváří v tvář divákům, které měl v malém divadle náhle na dosah. Byla to skvělá doba – považte, o rok později získal další kmenový režisér divadla, tehdy osmadvacetiletý (!) Jiří Menzel, Oscara za Ostře sledované vlaky.
Abrhám exceloval i v dalších rolích: například v úloze Trofimova ve Višňovém sadu, anebo třeba ve skvělé...