Jsem rád, že jsem to byl já, a ne vy, pane prezidente. Střela pro Roosevelta zabila starostu Čermáka
Publikováno: 17.7.2024
HISTORIE / Je 15. února roku 1933. Franklin Delano Roosevelt se už brzy oficiálně postaví do čela Spojených států amerických. Svého nového prezidenta toho dne vítá v Miami dav lidí. Mezi nimi čeká na správnou chvíli vrah. Když vzduchem třesknou výstřely, k zemi klesne starosta Chicaga Antonín Čermák, rodák z Kladna. Zašeptá prý ještě: „Jsem rád, že jsem to byl já, a ne vy, pane prezidente…“ Stal se ztělesním amerického snu, víry, že tvrdou prací a houževnatostí se lze z chudých poměrů vypracovat na úspěšného muže, který má sílu hýbat dějinami. Antonínu Josefu Čermákovi se to opravdu podařilo – z dítěte vyrůstajícího v chudých poměrech se stal jedním z nejvýznamnějších demokratických politiků Spojených států amerických. V čele Chicaga stál pouhé dva roky, přesto jeho jméno oslavují lidí dodnes. Od patnácti let pracoval v dolech Narodil se v květnu roku 1873 v rodině kladenského havíře. Nebyly mu ani dva roky, když se jeho rodina kvůli hospodářské krizi po pádu na vídeňské burze přestěhovala do USA, aby si zde vybudovala nové živobytí. Jeho otec si našel práci v Braidwoodu, městě vzdáleném asi sto kilometrů od Chicaga. Když bylo Antonínovi patnáct, začal rovněž pracovat v dole, poháněl muly obstarávající důlní dopravu. Spokojený však nebyl, veškerý volný čas proto věnoval samostudiu. Když v roce 1889 odmítl pracovat za jeden dolar a deset centů denně a jménem svých spolupracovníků požadoval zvýšení mzdy, byl z práce vyhozen. Antonín Čermák se přestěhoval do Chicaga, vyzkoušel nejrůznější zaměstnání a šetřil každou minci. V devatenácti letech si otevřel vlastní…