Jsou užiteční, do obydlí nechtějí, jen jim stála v cestě, hájí chvostoskoky biolog

#Domácí

Publikováno: 28.8.2019

Celé to vypadá jako veliká záhada. Zatímco hraboši se přemnožují zhruba každé tři roky a právě letos byla jejich populace extrémně vysoká, o invazi chvostoskoků nikdo nikdy neslyšel. Nikdo je moc nezná a člověk nemá speciální přípravky na jejich hubení. Někde je však přece jen znají velmi dobře, neboť půdní organismy jsou předmětem jejich bádání.

Peter Čuchta z Ústavu půdní biologie v Českých Budějovicích je popisuje jako primitivní členovce s šesti končetinami a upozorňuje na jejich početnost, jež se pohybuje řádově v desítkách až stovkách tisíců na metr čtvereční. Proto spolu s půdními roztoči pancířníky představují dvě nejpočetnější skupiny půdního prostředí. Rozlišujeme povrchové, podpovrchové a hlubinné formy a celkem přes osm tisíc druhů chvostoskoků. Nejmenší neměří ani milimetr, největší necelý centimetr.

I laik je může bezpečně identifikovat díky jejich skákací vidlici, která jim umožňuje se v případě potřeby nebo nebezpečí odrazit od podkladu a odskočit. "Člověk je tak může lehce poznat například v lesním opadu nebo v květináčích, když se při odhrnutí svrchní hrabanky nebo při zalévání ‚rozeskáčou‘ do stran," popisuje.

Biolog Čuchta objasňuje i několik záhad, které je obklopují. Literatura o nich často píše jako o bílých členovcích, v Moravanech však tvoří velké černé skvrny. Biolog vysvětluje, že se jedná zřejmě o povrchové formy tohoto hmyzu, které jsou často sytě pigmentované čili zbarvené, zatímco tzv. "bílé", ale lépe řečeno bezbarvé, jsou ty hlubinné, které v půdním prostředí pigment postupně ztratily.

Lidé se také pozastavovali nad tím, jak může kalamitu způsobit hmyz, o němž nikdy neslyšeli. "Ač jsou svou funkcí velice významní a důležití, i díky své často až nepatrné velikosti jsou chvostoskoci velice nenápadní a lehce tak uniknou nezkušenému zraku," říká Peter Čuchta s tím, že v půdě hrají důležitou roli, protože se podílejí na degradaci organického materiálu a tím přispívají k formování půdní mikrostruktury. "Jsou proto považováni za užitečné živočichy," dodává.

Skutečnost, že je široká veřejnost doposud neznala, přisuzuje i tomu, že většinou nepronikají do budov, s výjimkou vlhkých sklepů, a jindy proto lidi neobtěžují. Že by ve větším pronikly do obydlí, je prý zdokumentováno například za druhé světové války, kdy byli pozorováni v nižších patrech nemocnic. Případ z Moravan u Brna je tak značně výjimečný. Něco se muselo stát jinak než obvykle.

Jen hledají potravu

Podle specialisty na půdní organismy hrají hlavní roli tak jako u každého přemnožení velice vhodné počáteční podmínky, u chvostoskoků zejména vhodná vlhkost a dostatek až přebytek potravy. "Díky tomu dočasně extrémně navýšili svou početnost, čímž na oplátku o to dřív spotřebovali své zdroje. Ve snaze najít nové se začali radiálně šířit všemi směry z epicentra přemnožení. Naneštěstí jim v našem případě stála v cestě lidská obydlí," líčí.

V Moravanech u Brna se podle něj nejedná v pravém slova smyslu o invazi chvostoskoků do lidských obydlí. Ta totiž, zjednodušeně řečeno, nejsou jejich cílem, jen tudy procházejí při svém hledání potravy. "V případě masivního přemnožení v Moravanech jde o výjimečnou a lokální událost, jejíž přesnou příčinu pořád zjišťujeme," dodává.

A konečně poslední záhadou byla neexistence účinného hubícího prostředku proti chvostoskokům. To Peter Čuchta vysvětluje tím, že se tento hmyz běžně v lidských obydlích nevyskytuje, navíc nijak neškodí, není původce onemocnění, neznehodnocuje potraviny ani běžně používané materiály.

"Člověk tedy nemá důvod vůči nim aktivně bojovat jako v případě švábů nebo termitů, což je taky důvod, proč nemáme přípravky určené speciálně k hubení chvostoskoků," vysvětluje. "Když ale přijde na fyzickou likvidaci, měli by být účinné běžné insekticidní přípravky proti lezoucímu hmyzu," míní.

Video: Fenomén čelního skla. Rapidní ubývání hmyzu je alarmující, Evropa ho nepodceňuje