Juchelkova účetní magie a úprk před novináři. Když stát zaplatí 83 milionů, vlastně o nic nepřijde
Publikováno: 17.10.2026
KOMENTÁŘ / Aleš Juchelka vytvořil vlastní ekonomickou teorii. Podle ní není zásadní rozdíl mezi penězi, které stát nedostane, a penězi, které musí ze svého zaplatit. V obou případech se dá mávnout rukou, vytáhnout z rukávu jméno Mariana Jurečky a tvářit se, že problém leží úplně někde jinde. A když už teče úplně do bot a novináři jsou příliš dotěrní, dá se před nimi uprchnout. Ministr práce z hnutí ANO se rozhodl vysvětlit kauzu své bývalé poradkyně Alexandry Semancové pozoruhodným způsobem. Zatímco návrh protokolu Nejvyššího kontrolního úřadu hovoří o nepředpokládaných nákladech téměř 83 milionů korun v souvislosti s jejím střetem zájmů, Juchelka se „pobaveně“ ohlíží za údajnou ztrátou 1,2 miliardy korun, o kterou měla Česká republika přijít kvůli nedodané reformě dlouhodobé péče. Je to argumentace na ministerskou medaili za kreativní účetnictví hodné učedníka Andreje Babiše a Aleny Schillerové. Stát podle této logiky nemusí příliš řešit, že kvůli pochybení jeho vlastního vedení může přijít o desítky milionů. Stačí ukázat na předchůdce a prohlásit, že ten připravil republiku o ještě větší sumu. Když sousedovi vytopíte byt, zjevně se můžete hájit tím, že někdo jiný kdysi nedokončil třeba dálnici. Jenže mezi oběma případy je rozdíl, který by měl ministr, jehož resort spravuje veřejné peníze, pochopit. Nevyplacená dotace není totéž co škoda, kterou musí stát skutečně uhradit ze svého rozpočtu. Pokud nejsou splněny podmínky pro proplacení evropských prostředků, peníze zkrátka nepřijdou. Je to nepříjemné, může to znamenat zmařenou příležitost i vážné selhání. Ale není to automaticky totéž, jako když kvůli konkrétnímu pochybení vzniknou státu dodatečné…