K-19: Sovětská jaderná ponorka, která se změnila v plovoucí past

Publikováno: 5.7.2026

HISTORIE / Když se řekne jaderná katastrofa, většině lidí se nejčastěji vybaví jaderné tragédie v Černobylu nebo Fukušimě. Málokdo však ví, že k jedné z nejdramatičtějších havárií jaderného reaktoru došlo hluboko pod hladinou Atlantiku – na palubě sovětské jaderné ponorky K-19. Tragédie, která se odehrála v létě roku 1961, si vyžádala mnoho lidských životů a na dlouhá léta zůstala zahalena státním tajemstvím. Ponorka K-19 byla jedním z nejambicióznějších projektů Sovětského svazu. V době vrcholící studené války představovala symbol technologické vyspělosti i vojenské síly. Byla vybavena dvěma jadernými reaktory a měla být odpovědí na rostoucí sílu amerického námořnictva. Kvůli obrovskému politickému tlaku byla dokončena ve spěchu, což se později ukázalo jako fatální chyba. Dne 4. července 1961, během cvičné plavby v severním Atlantiku, došlo k poruše chladicího systému jednoho z reaktorů. Bez chlazení začala teplota v reaktoru nebezpečně stoupat a hrozilo jeho roztavení. Pokud by k němu došlo, mohlo dojít nejen ke zničení ponorky, ale také k rozsáhlé radioaktivní kontaminaci oblasti. Posádka se ocitla před bezvýchodnou volbou. Jedinou možností bylo vyrobit provizorní chladicí systém přímo uvnitř silně ozářeného reaktorového prostoru. Několik dobrovolníků vstoupilo do míst, kde radiace dosahovala extrémních hodnot. Pracovali jen několik minut, přesto během této krátké doby byli vystaveni smrtelné dávce ionizujícího záření. Jejich oběť však zachránila zbytek posádky i samotnou ponorku. Cena však byla obrovská. Osm námořníků zemřelo během několika dnů na následky akutní nemoci z ozáření. Dalších čtrnáct členů posádky podlehlo zdravotním komplikacím spojeným s ozářením během následujících dvou let. Mnoho dalších trpělo celoživotními zdravotními následky.
Nahoru
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tímto souhlasíte. Další informace