K Lidovým novinám se jejich majitelé i někteří novináři chovali cynicky
Publikováno: 31.8.2024
KOMENTÁŘ / Lidové noviny právě vyšly naposled. Jakožto vedoucího redaktora, který měl možnost tyto noviny tvořit a na jistý čas ovlivnit, se mě zavření mého někdejšího titulu dotýká a cítím smutek. Řada lidí, kteří vystupovali v debatách o konci Lidovek, plácala banality o ústupu tištěných médií, které drtí síla internetu. Viděli jsme snahu svalit celou věc na pouhý technologický vývoj, v němž jsou tištěné deníky prostě out. Publicista, který rád dává na odiv svoji odevzdanost kulturním zájmům, plakal nad tím, že něco krásného končí, a pak uznal, že noviny už prostě patří do muzea. Tento směr debaty obnažil povrchnost a mělkost pseudointelektuální diskuze o konci novin pro intelektuály. Jako bychom tu mluvili o nostalgii po parní lokomotivě. Takový ráz debaty se mnoha lidem velmi hodí. Má výhodu, že si neklade žádné složitější morální a politické otázky, nezatěžuje nikoho nepříjemnou zodpovědností a výsledek takového vyprávění dobře vstřebá i naprostý hlupák. Pravda o Lidových novinách je ale mnohem méně pohodlná a mnohem složitější na hlubší pochopení. Vydávání novin pro demokratickou inteligenci naráželo od počátku na problém, že jsme tu neměli inteligenci dostatečně inteligentní a dostatečně demokratickou, aby si takové noviny udržela a zasloužila. A tím nemám na mysli ani tak čtenáře, ale spíše lidi, kteří ty noviny dělali. Problém osazenstva Lidových novin přitom nebyl jenom problémem intelektuální kapacity a odborné kompetence, ale velmi často šlo o problém morální. Až příliš velké množství lidí v Lidových novinách a kolem redakce Lidových novin mělo k tomuto listu naprosto cynický a uživatelský vztah. Slyšel…