Kam jsme se to dostali? O bídě českých veřejnoprávních médií
Publikováno: 5.8.2023
GLOSA / Veřejnoprávní televizní stanice ČT24 si v pátek 28. července pozvala do večerních Událostí, komentářů k nejnaléhavějšímu tématu dneška – vodě – dvě mimořádné, autentické osobnosti, Václava Cílka a Martina Bursíka, jejichž jména byla předem ohlášena. Hurá! Tím „mimořádné“ a „autentické“ mám na mysli opak prázdných automatů na fráze, nabrífované mateřskými partajemi, jimiž nás jinak ČT, ČRo a další média na počkání zásobují dnes a denně. Už se to pomalu nedá poslouchat, proto preventivně pro své zdraví vypínám všechny rozhlasy, televize a jiné platformy už při ohlášení sestavy všech těch umělých panáků a panenek, jejichž part bych mohl v dresu kterékoli partaje už odříkat za ně, aniž byh řekl cokoli nového. Člověk se v politice a obecně v mediálním prostoru zásadně nemá na nic těšit. Místo nadějné vyhlídky na konečně fundovanou diskusi dvou odborníků jsem byl svědkem, kromě klamavé reklamy, hned dvojího selhání naší nejfundovanější (pořád ještě?) zpravodajské televize. V prvé řadě selhání moderátora, jinak zkušeného Daniela Takáče. Nevím, proč Cílka soustavně oslovoval „pane doktore“ (znělo to až servilně), zatímco druhý byl pouze „pan Bursík“, přestože doktoři přírodních věd jsou oba. Patrně v panické hrůze z „nevyváženosti“ (genderové? stranické???) pozvala ČT24 ještě další dvě diskutující osoby, obě z rodu výše zmíněných „panenek“ – jednu za SPD a druhou za STAN. Z obou padaly jen samé notoricky známé všeobecnosti o životní důležitosti vody a jejího zadržení v krajině, o neplýtvání atd. Jedna přitom vzorně plnila roli opoziční (jistě poznáte která), druhá více státotvornou (jaká administrativní opatření jsme už přijali, o…