Kam kráčíš, Katalánsko? O katalánském separatismu a „progresivním“ nacionalismu pro 21. století
<p><img width="1280" height="720" src="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/02/9feARadQ.jpeg" class="attachment-post-thumbnail size-post-thumbnail wp-post-image" alt="Profimedia" loading="lazy" srcset="https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/02/9feARadQ.jpeg 1280w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/02/9feARadQ-300x169.jpeg 300w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/02/9feARadQ-1024x576.jpeg 1024w, https://www.forum24.cz/wp-content/uploads/2022/02/9feARadQ-768x432.jpeg 768w" sizes="(max-width: 1280px) 100vw, 1280px" /></p><p class="p2">Má Katalánsko šance být někdy samostatné? Bylo by životaschopným státem? Proč by vlastně nemělo vzniknout? Na příkladu této „potížistické provincie“ v očích jedněch, nebo „utiskovaného národa“ v očích druhých můžeme my nezainteresovaní pozorovat, jak přitažlivá je síla národního státu v době globalizačních tendencí 21. století. Ale možná ještě víc: Jakou šanci na přežití mají ideje státního celku, který jako čistě „národní“ lze definovat s obtížemi, protože se na tom jeho obyvatelé prostě neshodnou.</p> <p class="p5">Co se týče katalánské samostatnosti, tak „ten problém není sporem mezi Katalánskem a Španělskem, jako by byly homogenními nositeli již neredukovatelné identity, ale sporem mezi samotnými Katalánci,“ napsal v eseji Katalánec, Španěl, Evropan současný šéf unijní diplomacie a někdejší ministr zahraničních věcí Španělského království Josep Borrell, publikovaném v knize Naslouchej, Katalánsko, naslouchej, Španělsko s podtitulem Čtyři hlasy pro porozumění a proti odtržení (Ediciones Península, Barcelona 2017).</p> <p class="p8">Kniha se objevila na pultech v září 2017. Prvního října toho roku zasáhly španělské policejní jednotky silou proti referendu o samostatnosti Katalánska. Mediálním obrazem onoho 1. října 2017 byly španělští policisté, kteří bijí civilisty ve volebních místnostech, odnášejí volební urny, v extrémních případech střílejí do demonstrantů gumovými projektily nebo je vláčejí po zemi. K excesům skutečně došlo, ale jen ojediněle, většinou mohli zájemci svůj hlas do urny vhodit bez větších problémů. Televizní štáby pochopitelně chtěly reportovat z míst, kde se tlouklo hlava nehlava.</p> <p class="p8">Na to, jak byl ovšem policejní zásah mediálně i politicky zpackaný, se podařilo tehdejšímu španělskému premiérovi Marianu Rajoyovi dostat vlády evropských i neevropských zemí na svoji stranu. Téměř všichni, včetně představitelů EU, jen vyzvali k pokojnému řešení „čistě vnitropolitického španělského problému“.</p> Státní převrat ano, či ne? <p class="p7">Referendum z 1. října 2017 dopadlo podle očekávání. Přes 90 % hlasujících bylo pro „nezávislé Katalánsko ve formě republiky“, jenže k urnám se dostavilo pouhých 43 %...</p>
Publikováno: 7.2.2022
Má Katalánsko šance být někdy samostatné? Bylo by životaschopným státem? Proč by vlastně nemělo vzniknout? Na příkladu této „potížistické provincie“ v očích jedněch, nebo „utiskovaného národa“ v očích druhých můžeme my nezainteresovaní pozorovat, jak přitažlivá je síla národního státu v době globalizačních tendencí 21. století. Ale možná ještě víc: Jakou šanci na přežití mají ideje státního celku, který jako čistě „národní“ lze definovat s obtížemi, protože se na tom jeho obyvatelé prostě neshodnou.
Co se týče katalánské samostatnosti, tak „ten problém není sporem mezi Katalánskem a Španělskem, jako by byly homogenními nositeli již neredukovatelné identity, ale sporem mezi samotnými Katalánci,“ napsal v eseji Katalánec, Španěl, Evropan současný šéf unijní diplomacie a někdejší ministr zahraničních věcí Španělského království Josep Borrell, publikovaném v knize Naslouchej, Katalánsko, naslouchej, Španělsko s podtitulem Čtyři hlasy pro porozumění a proti odtržení (Ediciones Península, Barcelona 2017).
Kniha se objevila na pultech v září 2017. Prvního října toho roku zasáhly španělské policejní jednotky silou proti referendu o samostatnosti Katalánska. Mediálním obrazem onoho 1. října 2017 byly španělští policisté, kteří bijí civilisty ve volebních místnostech, odnášejí volební urny, v extrémních případech střílejí do demonstrantů gumovými projektily nebo je vláčejí po zemi. K excesům skutečně došlo, ale jen ojediněle, většinou mohli zájemci svůj hlas do urny vhodit bez větších problémů. Televizní štáby pochopitelně chtěly reportovat z míst, kde se tlouklo hlava nehlava.
Na to, jak byl ovšem policejní zásah mediálně i politicky zpackaný, se podařilo tehdejšímu španělskému premiérovi Marianu Rajoyovi dostat vlády evropských i neevropských zemí na svoji stranu. Téměř všichni, včetně představitelů EU, jen vyzvali k pokojnému řešení „čistě vnitropolitického španělského problému“.
Státní převrat ano, či ne?Referendum z 1. října 2017 dopadlo podle očekávání. Přes 90 % hlasujících bylo pro „nezávislé Katalánsko ve formě republiky“, jenže k urnám se dostavilo pouhých 43 %...