Kamenné hrobky v pouštní oáze AIUla: Saúdská Arábie se otevírá turismu
Publikováno: 6.5.2025
Na Saúdskou Arábii se nedávno upíraly zraky celého světa. V hlavním městě Rijádu se jednalo o budoucím geopolitickém uspořádání světa. Ovšem toto pouštní království toho může nabídnout mnohem více. A protože turismus zde teprve nabírá na síle, místní památky lze zatím navštívit bez větších front a návalů. Rozhodně to tak ale nezůstane dlouho. Pouštní oáza AIUla patří k tomu nejlepšímu a za pár let tu s jistotou nebude k hnutí. I když z našeho pohledu leží Arabský poloostrov trochu stranou zájmu, není to rozhodně poprvé v historii, kdy hraje důležitou roli v mezinárodní politice. Přesvědčit se o tom můžete, pokud místo na horké pláže Dubaje či Ománu vyrazíte k jejich největšímu sousedovi – do Saúdské Arábie. I zde najdete pláže na břehu Rudého moře, ale i mnoho jiných turisticky zajímavých míst. Jedním z nich je pouštní oáza AlUla. Vidět v ní můžete pozůstatky druhého největšího města starobylého Nabatejského království. Země, která byla na přelomu letopočtu jedním z nejvýznamnějších hráčů na mezinárodním poli. Ležela totiž na spojnici mezi Evropou, Afrikou a Asií. Moc Nabatejského království sahala v té době od Damašku po Negevskou poušť v dnešním Izraeli a zabírala velkou část Arabského poloostrova i Sinaje. Význam jí dodávala především strategická poloha na Hedvábné stezce. Nabatejci, odborníky řazeni mezi semitské kmeny, mluvili ranou formou arabštiny. Písmo ale vycházelo z aramejského (tím nejspíše psal i Ježíš Nazaretský). Platili za zdatné obchodníky, sílu a bohatství své říše postavili zejména na obchodu s kadidlem, ale naučili se také těžit z Rudého moře vzácné minerály, po kterých byla poptávka v Egyptě. Zejména mezi tamními balzamovači, kteří využívali nakoupené minerály při své profesi. Asi nejvýraznější stopou, která nám po Nabatejském království zůstala, je skalní komplex Petra.