Kaple zastiňující katedrály. Před šedesáti lety zemřel Le Corbusier
Publikováno: 13.8.2025
Dokud ji neuvidíte, tak nepochopíte, že i beton, tento syrový materiál, může vyprávět s nepřekonatelnou lehkostí příběhy hluboké duchovní podstaty. Dotkne se vás, aniž byste se jí dotýkali. Architektura byla přivedena do svého vrcholného stadia.. Kaple Panny Marie na výšinách (francouzsky chapelle Notre-Dame de Haut) leží od roku 1955 nad hornickou obcí Ronchamp ve východní Francii ve výšce pěti set metrů nad mořem a je dokonale začleněna do zvlněného terénu, takže poutník od ní přehlédne panoráma pohoří Vogézy. Měla předchůdce, gotický kostel, který podlehl zkáze při dělostřeleckém ostřelování v roce 1944: zůstaly jenom ruiny pemzového kamene. Prapůvodně zde probíhaly pohanské rituály uctívající slunce. Jde o místo s hlubokou pamětí, jež samo o sobě vyzařuje cosi pozitivně podprahového. Osvícení Když na kopec Bourlémount přivedli Le Corbusiera na začátku padesátých let poprvé, sedl si prý na zem a několik hodin nepřetržitě skicoval. Nepotřeboval nic slyšet. Bylo mu jasné, co se stane: místo určilo, co se na něm bude odehrávat. Byl to okamžik osvícení, architekt napojený na pramen poznání jenom zaznamenával, co viděl. Kenneth Frampton, vlivný teoretik, ve svých Kritických dějinách moderní architektury konstatuje: „Ronchamp odolává analýze.“ Nedají se uplatňovat obvyklá schémata. Kaple je nepravidelná, Le Corbusier opustil pravoúhlé řešení, které používal v meziválečném období. Šel do toho od nuly, rutinu nenáviděl. Jde o jeho nejvíce expresivní stavbu, podivuhodnou prostorovou kreací na půdorysu zohýbaného lichoběžníku. Z každé strany je jiná. Pozorovateli přitom připadají všechny stejně důležité, se spoustou detailů (třeba jedinečné chrliče vody), které se v souvislosti s přibývajícím časem, jejž u ní stráví, postupně vyjevují. Najednou se obsáhnout nedá. Musíte chodit kolem a pozorovat ji. Nikdo vás…