Kardinál, kterého náš stát vyhnal, přijel na svěcení litoměřického biskupa. I to je symbol doby
Publikováno: 3.3.2024
NÁZOR / Severočeské město Litoměřice zažilo velký den. V tamní katedrále svatého Štěpána byl vysvěcen na sídelního biskupa dosavadní sekretář české biskupské konference P. Stanislav Přibyl. V chrámu, kterému vtiskl jeho podobu vynikající architekt Giulio Broggio a který schraňuje obrazy Karla Škréty, proběhl takřka tříhodinový obřad svěcení, jemuž přihlížely stovky věřících a diváků a který vedl pražský arcibiskup Jan Graubner. Tento obřad připomenul těžké břemeno, jaké na město a celou část země uvrhla totalitní moc. Potud jde „JEN“ o katolickou akci v jednom z nejateističtějších krajů naší země. Přitom ale tato akce měla rozměr, který daleko přesahuje záležitosti severočeského biskupství. Ten rozměr je evropský, historický a univerzální, takže je katolický v původním slova smyslu. Litoměřice jsou místem, kde se setkávají různé kultury a národní aspirace již po staletí. Při svěcení nového biskupa v Litoměřicích nelze nemyslet na útlak, který zde katolíci v dobách obou totalit prožili. O to symboličtější byl průběh svěcení. Hlavním řečníkem celé akce neboli kazatelem homilie byl totiž vídeňský arcibiskup Christoph kardinál Schönborn. Ten se přitom narodil asi 18 kilometrů od Litoměřic na zámku Skalka, který jeho mamince ukradl náš československý stát a vyhnal ji s dětmi ze země. Kardinál Schönborn je jedním z ikonických představitelů katolické církve. Jeho klíčovým poselstvím je překonání traumat 20. století a odpuštění. Zámek, kde se narodil a odkud byla jeho rodina brutálně vyhnána, je kvůli bolševickému řádění a polistopadovému nacionalismu stále otřesnou ruinou. A přesto měl kardinál Schönborn v místě svých kořenů strhující kázání o tom, že lidství dokáže překonávat zrůdnost. Mluvil o tom, jak lidé na konci války…