Kauza agenta Bureše. Babišovi právníci při vykládání verdiktu zamlčují důležitá fakta

#Domácí

Publikováno: 15.6.2022

Před osmi lety a devíti dny se začala slovenská justice zabývat žalobou Andreje Babiše kvůli jeho evidenci jakožto agenta StB. Tehdy Okresní soud v Bratislavě nařídil první veřejné jednání ve věci. Od té doby padlo dohromady osm verdiktů čtyř různých soudních instancí. V úterý zazněl u bratislavského krajského soudu zatím poslední.

Andrej Babiš několik hodin poté zveřejnil na svém profilu na sociální síti Facebook příspěvek, v němž citoval stanovisko svých právních zástupců k čerstvému verdiktu bratislavského krajského soudu o zamítnutí žaloby. Advokáti ze svého pohledu rekapitulovali dosavadní průběh sporu. Současně se vyjádřili k tomu, co podle nich z rozsudku vyplývá.

Jejich vyjádření však zamlčují podstatná fakta případu, jindy naopak pracují se smyšlenkami. Aktuálně.cz proto konfrontovalo tvrzení Babišových advokátů se skutečným vývojem sporu, v němž dosud nezaznělo pravomocné rozhodnutí o samotné podstatě, tedy o oprávněnosti Babišovy evidence jako agenta.

Neexistuje platný verdikt o neoprávněné evidenci

Výrok první: "Krajský soud nezpochybnil skutečnost, že Ing. Andrej Babiš byl neoprávněně evidován jako agent StB, o této věci nerozhodoval."

Je pravda, že v červnu 2014 Okresní soud v Bratislavě Babišově žalobě vyhověl. Podle jeho verdiktu se Babišovo jméno zaneslo do evidencí neoprávněně. Jenže tento rozsudek není pravomocný. Platný není od 12. října 2017. Navíc je postavený na žalobě, jež mířila na špatnou instituci.

Verdikt současně vyvstal z výpovědí bývalých příslušníků StB včetně Babišova řídícího důstojníka Julia Šumana, kteří zapojení nynějšího šéfa ANO do struktur StB popřeli. Ústavní soud ovšem později konstatoval, že svědectví bývalých představitelů represivního aparátu zločineckého režimu nelze bez dalšího věřit.

Krajský soud v Bratislavě v úterý ani nemohl rozhodnout o podstatě kauzy. Jeho úkol byl po rozhodnutí slovenského Ústavního soudu z listopadu 2019 jediný: Babišovi sdělit, na jakou instituci má žaloba mířit. Proto jeho podání zamítl s tím, ať se se s žalobou obrátí na slovenské ministerstvo vnitra.

Ustálená praxe, která už dávno neplatí

Výrok druhý: "V době podání žaloby v roce 2012 byl podle ustálené soudní praxe Nejvyššího soudu SR v takových sporech o ochranu osobnosti pasivně věcně legitimován právě Ústav paměti národa. Přesto se po více než deseti letech řízení žalobce dozvěděl, že pasivně věcně legitimován je jiný orgán státu a jeho žaloba byla zamítnuta."

Nejvyšší soud v roce 2008 skutečně rozhodl, že lidé se proti evidenci ve svazcích StB mají bránit žalobou na slovenský Ústav paměti národa. Instituce svazky spravuje. Ústavní soud však 12. října 2017 vynesl verdikt, že takto postupovat nelze. Právě tehdy vstoupil do kauzy poprvé. Důvodem bylo, že ústav o zanesení Babišova jména do evidence nerozhodl a nenese za ni odpovědnost. 

Babiš už pět let ví, koho nežalovat

Výrok třetí: "Žalobce v důvěře v rozhodnutí soudů podal žalobu proti subjektu, o němž soudy konstantně judikovaly, že proti němu má směřovat žaloba. Po více než deseti letech tytéž soudy žalobu zamítnou, protože rozhodnou, že žalovaným má být někdo jiný. To je porušením důvěry v právní jistotu a porušením práva na spravedlivý proces."

Babiš a jeho právní zástupci od zmíněného rozhodnutí Ústavního soudu v říjnu 2017 vědí, že ve sporu nelze žalovat Ústav paměti národa. Babiš už tehdy mluvil o tom, že mu tedy nezbude než žalovat slovenské ministerstvo vnitra. Tento resort za minulého režimu odpovídal za StB. Ostatně nepřímo to plynulo i z nálezu Ústavního soudu. Babiš však setrval na žalobě v původním znění.

Úterní verdikt Krajského soudu v Bratislavě je v případu prvním, v němž explicitně zaznělo, že žaloba má mířit na ministerstvo. Když roku 2018 probíhalo druhé kolo kauzy, krajská instance i Nejvyšší soud Babišovu žalobu zamítly, aniž ho nasměrovaly na správnou instituci. Jejich počínání označil Ústavní soud při svém druhém angažmá v kauze za selhání.

Babiš může spor urychlit, když žaluje vnitro

Výrok čtvrtý: "Evropský soud pro lidská práva ve věcech Plechanov proti Polsku z roku 2009 a Stoicescu proti Rumunsku z roku 2011 rozhodl, že přenesení břemene správného označení žalovaného v případech, kdy se žalobce domáhá ochrany z důvodu porušení jeho práv státem, je v rozporu s právem na spravedlivý proces."

V tomto vyjádření chybí podstatná informace. Evropský soud pro lidská práva v obou zmíněných případech rozhodl, že justice nesmí přenášet svou povinnost, jež spočívá v určení žalované strany při sporu o zásah do osobnostních práv, na žalobce. Jinými slovy stát musí dotyčnému takovou informaci podat sám. Této povinnosti přitom v úterý bratislavský soud dostál.

Kromě toho Andrej Babiš už stížnost k Evropskému soud pro lidská práva jednou poslal. Učinil tak v červnu 2018 poté, co poprvé jeho žalobu zamítl Nejvyšší soud. Babiš neuspěl právě proto, že v rozporu s předchozím rozhodnutím Ústavního soudu žaloval Ústav paměti národa. Evropská instance jeho stížnost odmítla.

Úterní verdikt je pravomocný, Babiš se však proti němu může dovolat k Nejvyššímu soudu. Ten však jen přezkoumá to, zda krajská instance správně určila žalovanou stranu. Nebude řešit podstatu sporu. Nicméně už v tuto chvíli má Babiš pravomocnou odpověď, koho žalovat. K rychlejšímu nalezení odpovědi o (ne)oprávněnosti evidence proto postačí poslat k soudu ministerstvo vnitra než podat dovolání.