Kauza Navalnyj? Opožděný budíček ohledně „kompromisu“ s Putinem
Publikováno: 20.2.2024
KOMENTÁŘ / Poslední věc, kterou lze říci o náhlé smrti ruského opozičního politika Alexeje Navalného v arktickém kriminále, je, že by byla „neočekávaná“. Nic jiného nepřipadalo v úvahu už od okamžiku, kdy se Navalnyj po pokusu o své zabití v zahraničí dobrovolně rozhodl vrátit do Ruska. Ikona západní levice, ruský kolaborant Edward Snowden, reagovala na zprávu o Navalného smrti stručným prohlášením, že to vše údajně „nedává žádný smysl“. Takové prohlášení dokazuje, že ani po jedenácti letech pobytu v Rusku Snowden o novém domově nic neví – a vůbec nechápe, co se kolem něj děje. V kontextu „samostatné ruské civilizace“, kterou Putin a spol. vychvalují coby údajně nadřazenou nad západní protějšek, představuje nelítostné vraždění byť i jen potenciálních oponentů zavedenou historickou normu. Čím krvavější byl pohlavár, tím déle se mu podařilo udržet u moci. Ivan Hrozný vládl 50 let, z toho 37 let s titulem cara. Josif Stalin de facto překonal hranici 30 let (1922-1952). „Měkkého“ Nikitu Chruščova, který toužil být mezi lidem populární po západním způsobu, sesadili po 11 letech, kdežto Michail Gorbačov se zapsal do historie s neuvěřitelně krátkou dobou působení v nejvyšší funkci, ačkoliv v ní nezemřel – pouhých 6 let. Putin se zatím na oba zmiňované krutovládce ani zdaleka nedotáhl. V Kremlu sedí „pouze“ 25 let – a to ještě jen započítáme-li také období, kdy si v jeho zastoupení na prezidenta hrál Dmitrij Medveděv (2008-2012). Má tedy ve srovnání se vzory hodně co dohánět. Přitom je ovšem také zdatně napodobuje. Bez jakéhokoliv nároku na úplnost uveďme…