Kdo byl Karel Štindl: Od okupace až ke svobodě
Publikováno: 18.4.2024
NEKROLOG / „Socialismus s lidskou tváří“ se bohužel po ruském nájezdu (úředně se mluvilo o „sovětské armádě“ resp. „jednotkách Varšavské smlouvy) zhroutil velmi rychle. Zpočátku ještě ve veřejnosti zněla zvučná hesla jako „z této cesty živi nesejdeme“. Těch, co to brali vážně, bylo čím dál tím méně. A čím dál tím více bylo těch, kteří se často v životě už po druhé horempádem přizpůsobili socialismu (rozuměj bolševismu) bez lidské tváře. Řada lidí se pokoušela skrýt v troskách kulturních institucí. Ale i tam si držitelé rudých tanků či jejich přisluhovači dělali pořádek čím dál tím rychleji a energičtěji. Nakonec ty tanky ani nemusili nasadit do boje, zůstaly většinou jako tichá hrozba v záloze. Část lidí z Tváře (včetně Karla a mne) se rozhodla, že odejde do nepopsaných pustin mimo kulturu a ideologii. Karel k nim patřil, dělal původně asistenta na katedře rusistiky Filosofické fakulty KU a bylo čím dál tím víc zjevné, že co nevidět vyletí. Jednou z možností úkrytu bylo drobné podnikání v předměstských „komunálech“. Dostali jsme typ, že je tam možné založit a provozovat výrobu dětských hraček a přežít nejhorší, aniž bychom se přitom museli tak či onak zkurvit. Netušili jsme ale, že se z polosvěta aspoň částečně civilizovaného řítíme do končin ovládaných dosti intenzivně sociální vrstvou, kterou jsme si tehdy pracovně nazvali „buranokracie“. Úsilím těch lidí bylo co nejvíc si nahrabat. My jsme si chtěli vytvořit jakési zázemí pro budoucí činnost v normálnějším světě a v oboru, který by mám byl bližší. Představy jsme měli i v časovém horizontu poněkud nereálné: buranokrati, na nichž jsme chtě…