Kdo je duchovní elita? A kdo zavilý funkcionář? Svatý Augustin jako lék proti pseudoduchovnosti
Publikováno: 28.8.2023
ESEJ / Zkušený psychiatr Radkin Honzák diagnostikuje jako „českou nemoc“ nedostatek duchovního života čili spirituality (například v knize Psychosomatická spiritualita, Praha 2017). Kde schází spiritus jako duch, zastupuje ho prý špiritus. Jenže nesáhněte po láhvi ze závrati při pohledu, kam až se vypínají dnešní duchovní elity. Pustíte-li na sebe ubohé zajíkání nového pražského arcibiskupa, páně kardinálovy stesky po starém dobrém světě, anebo falešné steny normalizační kariéristky v oboru „filozofije“ Hogenové, padne na člověka deka. Kde jsou formáty à la Milanové Machovec a Balabán? Nedělají to snad třeba i ti církevníci naschvál? Třeba jim jde o to, aby v restitucí zbohatlé firmě, tj. církevní organizaci, zůstali nakonec jen oni jakožto pitoreskní náčelníci a několik jejich poskoků. Majetky si pak rozdělí hrstka cyniků mezi sebou a poslední zhasíná. Carlo M. Martini, jezuitský kardinál a po léta kandidát na papeže, kdysi upozornil, že si katolická církev nesmírně škodí, když si biskupy, kardinály i kněze vybírá většinou z hloupých dobráků. Nejeden takový dobrák se pak ukázal jako zavile zlý funkcionář. Bylo to ale někdy jinak? Augustin jako největší theolog Na Karlově mostě v Praze i jiných místech mává srdcem na dlani kolemjdoucím socha Aurelia Augustina čili svatého Augustina, funkcionáře-biskupa i učitele rétoriky, přestaveného kláštera, filosofa a theologa z největších jaké země nosila. V několika posledních letech vyšlo pár nových překladů a reedic jeho latinských spisků. L. P. 2019 dokonce dva překlady jeho Vyznání (Karmelitánské nakladatelství a Oikoymenh) a dialog O velikosti duše (Vyšehrad). Dialog začíná skvělou replikou: „Co je nám do věcí, které nás přesahují? – Quod supra nos,…