Kdo je fašista? O „našilidech“ a Rusku aneb Vytěsnění z kolektivního vědomí
Publikováno: 5.11.2023
KOMENTÁŘ / Úvodem stručné upozornění. Muž, jehož budou následující řádky zmiňovat, totiž Jiří Just, moskevský dopisovatel Lidových novin (LN) a mediální divize Agrofertu MAFRA, nadějný novinář, rusista a politolog, v pohodě žijící už patnáct let na svobodě v nesvobodné Moskvě (nesvobodné zejména pro novináře), není mým bratrem. Můj bratr Jiří je dramatik, spisovatel, fejetonista a úspěšný scenárista a nemá s novinářem nic společného. Mé zamyšlení nad statěmi stejnojmenného schopného novináře nevyvěrá z nějaké osobní zaujatosti, byť se zaměřením jeho článků o Rusku často nesouhlasím. Ale to je jen přirozené, aspoň u nás, zatím. Nejde totiž vůbec o něj, ale o obecný problém. Vzpomínám na první měsíce agrese, kdy celosvětová média informovala o odhodlání obyčejných Ukrajinců vzdorovat násilí, a naopak o malém nadšení nedobrovolných ruských odvedenců (samozřejmě se do toho promítl i obyčejný, neideologický instinkt cítit s napadeným). V této době nás Jiří Just ve veřejnoprávním rozhlase ubezpečoval, že on osobně viděl z ruské strany jen nadšené mladé odvedence. Kdo je tady fašista? Jindy v LN viděl problém i v tom, že ruští občané sami vůbec nevědí, že se mohou mocenské zvůli bránit, a to normální právní cestou. Například při násilných protiprávních odvodech (resp. „únosech“ do uniformy): „Vidíte, že to není tak černobílé, jak se píše na Západě“, zaznamenal jsem už tehdy české, Václav Černý by řekl „čecháčkovské“, reakce. A také: „On ten novinář tam přece na rozdíl od vás žije, má tam rodinu, tak to asi musí vědět. A vůbec, já ty Ukrajince nemusím, měli se s Rusákama místo…