„Kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe.“ Čapkova slova platí i 135 let od jeho narození
Publikováno: 9.1.2025
KOMENTÁŘ / Mohlo by být snem každého autora, aby to, co napsal, vypadalo i po skoro sto letech jako napsané v současnosti. Karel Čapek by 9. ledna 1939 slavil narozeniny, jenže se jich už nedožil, zemřel dva týdny předtím na Boží hod vánoční. Bylo mu pouhých 48 let. Psal skoro do poslední chvíle a nebyl by rád, kdyby jeho popis naší pomnichovské společnosti seděl i v roce 2025. Podzim 1938 byl pro republiku kvůli ztrátě území, které musela postoupit nacistickému Německu, krutý. Krutí začali být i lidé, kteří se těšili, že teď se s někým zatočí. S takovým časovým odstupem už můžeme v relativním poklidu diskutovat, nakolik si za to země mohla v něčem sama, jaké časované bomby položili do základu státu jeho tvůrci už dvacet let předtím. Poslední demokracie v tomto koutu Evropy se ale stala obětí zločinců a krátkozrakých západních politiků, kteří podle svého názoru bojovali za mír. Doma se hned probraly krajně odpudivé síly, které se dožadovaly zúčtování a Karel Čapek byl na ráně jako jeden z prvních. "Tu onde zaslechnete slovo nebo najdete v novinách větu, ze které by se málem zdálo, že některé lidi přímo rozjařuje představa, že nadešly nové časy a že tu je báječná příležitost s něčím zatočit nebo s někým zúčtovat. Když někoho vidím takto se rozkřikovat, nemohu se zbavit dojmu poněkud děsivého: že má vlastně radost z toho, co se stalo, a že se mu to jaksi hodí do krámu," konstatoval spisovatel v Lidových novinách 23. října 1938. Potom si…