Kdo se připravuje na válku, není válečný štváč! To platí i pro Česko
Publikováno: 17.2.2024
KOMENTÁŘ / Válka je slovo, které z pochopitelných důvodů nezní nikomu pozitivně. I ti, kteří se s válečnými událostmi setkali pouze ve vypravování pamětníků či příbuzných, chápou, o co se jedná a že jde o pojem právem spjatý s negativními emocemi, destrukcí a násilím. Válka však ani ze zdánlivě civilizovaného evropského kontinentu po několika dekádách relativního klidu nezmizela a nestala se pouhou vzpomínkou. Riziko napadení země zvnějšku a s tím spjaté vyhlášení válečného stavu je ukotveno v části krizové a vojenské legislativy platné i v České republice a dříve v Československu. Válkou a reakcí na ni se zabývá konkrétní zákon, který byl přijat v několika variantách během různých historických etap 20. století. Jedná se o zákon o obraně státu. Možná by bylo vhodné připomenout, čemu čelili naši předkové, jak se na to připravovali a jak je tato oblast ošetřena nyní. Na úvod konstatovat, že se pojmy jako válka či mír staly i součástí politického boje, kdy z debaty zcela mizí racionalita a společnost se zbytečně polarizuje. Ta se války právem obává. Obranyschopnost jako odpovědnost Ti kompetentní a odpovědní právě za oblast obranyschopnosti země, kteří hovoří o tom, že je třeba se na další bezpečnostní hrozby i s ohledem na současnou geopolitickou situaci (revizionismus ze strany Ruska, Číny a Íránu) připravovat, však nejsou rozhodně těmi, kteří by o ni stáli či ji ve veřejném prostoru propagovali a záměrně tak vyvolávali paniku. Zvláště se to týká vojáků. Vojáci, kteří skutečně prošli bojovým nasazením a byli blízko smrti na bitevním poli, si v drtivé většině případů válku nepřejí. Viděli totiž na vlastní oči,…