Kdy byl svět ještě v pořádku? Pohádka o zlatém věku jako nebezpečná droga
Publikováno: 26.1.2025
ESEJ / Ze všech stran se na nás valí záplava špatných zpráv, nebo alespoň stíny úzkosti a obav z budoucnosti. Jako by se náš starý dobrý svět chystali dobýt neznámí démoni. Jisté je, že se vše mění a nic již nebude jako kdysi. Ti, kdo se snaží vyvolat staré dobré časy, které nikdy nebyly, ve skutečnosti ještě více otevírají brány nepříteli. Svět nebyl nikdy bezpečným místem, nikdy nebylo žádné právo na bydlení, jídlo, teplo nebo zábavu, žádný nárok lidé nemohli vyžadovat od světa, Boha nebo vrchnosti. Nostalgie po „bydlení zadarmo“, levném másle nebo mléce v igelitu je pochopitelná, ale je to růžový klam. Nostalgie je příjemná emoce, vzpomínka na mládí a na dobu, kdy okolo nás byla pečující rodina nebo zábavní spolužáci, kdy nás nebolely klouby a všechno se zdálo radostnější. Ale nostalgie je také nebezpečná droga. Je to pohled do minulosti a touha tyto minulé dny vrátit, přestože je jisté, že jejich návrat by znamenal daleko spíše temné stránky minulých časů, nikoliv nárok na bydlení, máslo a zdravá kolena. Dětské hry na indiány, rytíře a vojáčky Touha po minulosti se mi částečně jeví jako infantilní snění, snad někdy dokonce stařecky infantilní snění, připomíná mi dětské hry na indiány, rytíře, vojáčky. Před pár lety provozovala skupinka tzv. vlastenců, mezi nimiž se objevovali též obdivovatelé třetí říše, demonstrace plné národoveckých výkřiků. Někdy tito „gerojové“ mávali šibenicemi. Na tom není nic divného, zaujaly mne však středověké štíty vystřižené z lepenky a pomalované dětskými obrázky, repliky mečů a jiné rytírny, jimiž svéprávní…