Když Češi stříleli do Čechů: „Ozbrojená pěst dělnické třídy“ krvavě potlačila protikomunistické protesty
Publikováno: 21.8.2024
HISTORIE / V ulicích českých měst opět po roce duní tanky, stavějí se barikády, vzduchem létají dlažební kostky a slzné granáty, ozývá se ostrá střelba. Tentokrát však zbraně v rukou nedrží sovětští okupanti. Píše se 21. srpen roku 1969 a do lidí na příkaz komunistické vlády střílejí sami obyvatelé země, českoslovenští policisté, vojáci a milicionáři. „Stanovisko vedení je takové, že to, co se odváží aktivního odporu někde na ulici nebo něco podobného, rozbijeme nemilosrdně, ať by to stálo, co stálo,“ hřímal na poradě vedoucích funkcionářů Lidových milicí 10. července 1969 Gustáv Husák, od dubna toho roku první tajemník ÚV KSČ. A svůj slib hodlal splnit. K potlačení hlasů vlastních občanů, volajících po idejích pražského jara, neváhal použít všechny dostupné prostředky – brutální sílu, zbraně i tanky. Husák je vůl Nespokojenost kypěla v lidech už od osudného jednadvacátého srpna 1968, kdy okupační armáda pěti států Varšavské smlouvy násilně potlačila reformní snahy pražského jara, umlčela kolektivní euforii. Následné čistky v komunistické straně, propouštění ze zaměstnání i škol, rušení zájmových organizací, obnovení přísné cenzury a další kroky přinášely do společnosti napětí, strach i zlobu. Čím více si lidé uvědomovali, jak se posrpnový vývoj oddaluje od očekávání, které předestíralo pražské jaro, tím narůstala jejich frustrace. Zatímco mnozí stále více upadali do pasivity, jiní se je z ní snažili probudit. Roznášeli letáky, psali nápisy, strhávali a pálili sovětské vlajky. „Husáku, nejsme husy!“ hlásal například nápis na vchodových dveřích pražské Vysoké školy uměleckoprůmyslové v dubnu roku 1969, v srpnu se na komíně libereckého podniku Textilana objeví…