Když chybí morální kompas. Kdo chce radit Izraeli ve válce s palestinským Hamásem?
Publikováno: 5.11.2023
ESEJ / Když jsem se ráno v sobotu 7. 10. podíval na sociální sítě, kde moji přátelé mezitím hlásili, že v Izraeli se něco velkého děje, musel jsem se nad sebou zašklebit, jak málo už vím o tom, co se v tom regionu děje. V raném mládí, což byla doba druhé intifády, jsem Izrael „uměl“, protože to patřilo k dobrému tónu všech, kdo se zajímali o mezinárodní politiku a debatovali o ní. Na přelomu devadesátých a nultých let ale ve veřejném prostoru bylo málo odborníků, a pokud byli, obvykle se projevovali silně politicky tendenčně a člověk si informace musel shánět pomocí literatury a sledováním vyspělejších západních médií sám. Od doby druhé intifády se však i Izrael proměnil, a kdo tamější situaci podrobně nesleduje, neumí hebrejsky či arabsky a nemá za sebou léta studií, už se v detailech neorientuje. Alespoň ne mimo tu základní figuru „Izrael má právo na existenci, a když to právo někdo popírá, tak nepatří do slušné diskuse a k mému stolu štamgastů“. Naštěstí mezitím odborníci vyrostli a informace si člověk může obstarat od spolehlivých a uvážlivých lidí, u kterých na první dobrou neuhádne politickou příslušnost. Protože jenom tak se pozná spolehlivý odborník. Neúčastnit se veřejného mínění je alibismus Nejpozději na sklonku toho hrozného dne ale bylo jasné, že není potřeba být zvlášť zasvěcen do detailní problematiky, aby člověk věděl, k jaké straně se musí okamžitě přiklonit. Tváří v tvář krutosti a násilí tak obscénnímu a nezměrnému, že je schopen ho vymyslet jen „homo sapiens“ a žádné zvíře,…