Když mír vede k válce a válka k míru. S postsovětským Ruskem se mělo zacházet jako se zločincem
Publikováno: 20.9.2023
ESEJ / Současná druhá fáze ruského útoku na Ukrajinu, která začala v únoru 2022, je stále hodnocena ze dvou pohledů. Jeden ho hodnotí jako neospravedlnitelné, nevyprovokované a zločinné chování, říkejme mu idealistický. Druhý zdůrazňuje archaické koncepty typu sféry vlivu nebo údajné agresivní a ohrožující chování ze strany NATO a EU čili obecně Západu. První pohled vidí svět (nebo alespoň cíl jeho směřování) jako civilizované společenství rovnocenných a suverénních národů, kde státy spolu jednají z pozice partnerů. Druhý je vlastně jeho opakem. Pracuje se sférami vlivu, strategickými zájmy, historickými nároky a podobnými konstrukty. Někdy se mu říká realistický, je to ale spíše pohled cynický a konec konců s realitou, skutečností velmi často nemá vůbec nic společného, právě proto, že je založen na tak vratkých a tekutých konceptech jako „sféra vlivu“ nebo „jednání s respektem“. Bytosti lačnící po moci? Další intelektuální a empirickou vadou realistické školy, která se pokouší o nestranný a objektivní rámec analýzy mezinárodních vztahů a považuje ideály a morálku za kontraproduktivní v zahraniční politice, je její zaměření na moc. Moc a touhu po ní považují realisté za hlavní motivační faktor jednotlivce, společnosti a státu. Toto pokroucení klasické perspektivy z nás všech dělá jednorozměrné bytosti lačnící po moci a ignoruje všechny ostatní emoce, touhy a city jako jsou sebeobětování, péče, spravedlnost a láska. Velmi zajímavá je zde shoda s marxismem, který je mocí naprosto posedlý. Zkoumá její mechanismy, rozděluje jednotlivce, společnost i státy na ovládané a ovládající a přichází s příšernou myšlenkou, že moc a ovládání odstraní tím, že budou všichni stejní.