Když ne my, tak nikdo. Parta kluků z paneláků natočila dokument o životě na sídlišti
Bez peněz a svépomocí natočili film o táborském sídlišti. Vyprodali s ním i kino.
Publikováno: 22.6.2019
"Naše sídliště je tak hnusný, až je pěkný," říká čtyřiadvacetiletý Jan Pospíšil. Většina lidí, která na Sojčák zavítá, vidí pouze panelákovou zástavbu. Autoři dokumentu ale kromě mnohapatrových domů vnímají i něco jiného. Architekturu, která k Česku patří, ale také vzpomínky a životní příběhy jeho obyvatel.
"Sídliště vás naučí žít určitým způsobem a nebýt tak bláhový. Sídliště vás připraví na reálný život. Tady je úplně všechno, od špíny po čisté zlato," popisuje život na sídlišti Jakub Hofhanzl, další z autorů dokumentu.
Než se současná trojice dala dohromady pod značkou DOS - Důkaz o sídlišti, vznikala nejprve audiovizuální tvorba. Kluci tvořili beaty, rapy a klipy, ale jak sami říkají, nestálo to za nic.
První zlom nastal, když jeden z nich začal natáčet videa zachycující sídliště a scény zasazoval do hudebního pozadí. "Když to viděl kamarád, řekl, jestli nechceme dělat něco smysluplného. Nadhodil, že by ve videích mohli hrát lidé. Tak nás napadlo, že uděláme dokument," vzpomíná na začátky poslední člen trojice, taktéž čtyřiadvacetiletý Petr Knotek.
Trojice se dala dohromady v jedné z táborských hospod. Tam se ke Knotkovi a Pospíšilovi připojil Hofhanzl, který sám již několik let přemýšlel nad tím, že by dokument natočil. Spojili tedy síly a začali natáčet první záběry.
Pátrání v archivech i mezi pamětníky
Hned ze začátku však narazili na nedostatek informací o historii sídliště, což je přimělo k hlubšímu pátrání. "Vždycky mě zajímalo, co je to za domy, kde se tu vzaly. Nikdy jsem ale nedostal odpovědi. Žijeme v době internetu, ale když zadáte do prohlížeče Sojčák nebo Sídliště nad Lužnicí, tak se nic nedozvíte," říká Pospíšil.
Odpovědi na své otázky nenašli ani v městském archivu. Proto se vydali za lidmi, kteří se podíleli na výstavbě, zažili ji nebo na sídlišti žijí celý život. Tři čtvrtě roku o víkendech natáčeli rozhovory a tři čtvrtě roku stříhali nasbíraný materiál. Nakonec nenatočili pouze dokument zachycující stavební vývoj sídliště, ale také příběhy lidí, kteří tam žijí. Film diváky zavádí také mezi místní subkultury, skejťáky nebo sprejery.
Dokončením sedmdesátiminutového filmu to pro amatérské dokumentaristy neskončilo. Z původního plánu nasdílet dokument volně na internet totiž nakonec sešlo. Film se jim podařilo dostat do táborského kina a vstupenky vyprodali během tří dnů. I přes nepříznivé počasí také přilákaly desítky lidí na venkovní promítání v srdci sídliště a připravili pro ně výstavu i procházku s výkladem.
Lidi provokujeme
Kromě akcí spojených s dokumentem pořádá trojice také úklidy sídliště a snaží se život na ospalém sídlišti oživit. "Sojčák spí a je to všem jedno. My ty lidi tady provokujeme," říká Pospíšil. Lidé by podle nich měli vzít otěže do vlastních rukou. Pokud je něco baví a chtějí zde něco podnikat, měli by se pustit do realizace svých představ. "Když vás něco baví, pusťte se do toho. Nikdo jiný to totiž za vás neudělá," vyzývají.
Jak bude vypadat jejich další projekt, nemají zatím jasno. Možná se pokusí zachytit místní subkultury, natočí dokument o dalším sídlišti anebo se vrátí k audiovizuální tvorbě. V jednom se ale shodnou: Důkaz o sídlišti není konec, ale teprve začátek.