Když padají masky. Antisystémové strany ukazují svou skutečnou tvář
Publikováno: 6.1.2025
KOMENTÁŘ / Rok 2024 byl rokem, kdy opět po letech padaly masky z obličejů – i z duší. Proč po letech? Nebyl k tomu vlastně příliš důvod, masky měly v poslední době spíše charakter komediální, v podobě otevřené snahy pobavit či přetvářky ukázat se lepším. Loni se ale něco přihodilo. A mnozí na české veřejné scéně brzy ukážou svou skutečnou tvář. Nakonec nejen u nás v Česku. Nepochybně nás zkouší a zatěžuje válka. Za pár týdnů bude trvat tři roky. Podle odhadů padlo na bojišti možná až 150 tisíc lidí, třetina v napadené zemi. Společnost útočníka si ze smrti blízkých udělala sekundární zdroj příjmů, za kontrakt s armádou, za smrt na bojišti, případně z rabování. Ukrajina ustupuje a krvácí v obraně. Patrioti pro Evropu? Při aplausu pro přicházejícího prezidenta Volodymyra Zelenského v obnovené katedrále Notre-Dame musel i Donald Trump pochopit, kdo má morálně navrch. Putin to rozhodně není. To ovšem nebrání barbarovi v Kremlu, aby na Ukrajinu posílal Korejce, chemické zbraně a perské drony, směněné za jaderné know-how pro ajatolláhy. Nyní, kdy musel vzdát i obranu syrského řezníka a své vojenské základny ve Středozemí, nebere ohledy na nikoho, ani na své sympatizanty. Ukrajincům pomáháme, ale ne dost a ne včas. Se závažnými omezeními, ve kterých se Amerika a Německo snaží, aby Rusko zcela neprohrálo. Jde také o strategickou rozvahu o Číně a jejím pozvolném ovládání Ruska. Přitom Rusko se zdálo natolik silné, že přece nemůže být poraženo. Této myšlence uvěřil třeba Viktor Orbán. Přistoupil na ni i současný slovenský vládní kabinet v čele s Robertem Ficem.