Když projekce skončila, byli komunističtí cenzoři bílí jako stěny. Ucho šlo okamžitě do trezoru
Publikováno: 10.3.2024
NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / Filmový a televizní režisér Karel Kachyňa (1. 5. 1924–12. 3. 2004) není mezi námi už dvacet let, jeho filmy ale stále k divákům promlouvají, ať na televizních obrazovkách či na filmových festivalech a přehlídkách. A to počínaje třeba ideologicky poplatným, ale žánrově vytříbeným filmem noir Král Šumavy (1959), přes reformně motivované návraty do historie jako Ať žije republika (1965) či Kočár do Vídně (1966) až po retropříběhy Lásky mezi kapkami deště (1979) či televizní seriály Vlak dětství a naděje (1984, premiéra 1989) a Prima sezóna (1994). Dvě desítky let zakázané politické drama Ucho (1970, uvedeno 1990) tvoří mezi nimi nesporný předěl, a to jak nutkavou naléhavostí výpovědi, tak osudy svými vlastními i osudy svých tvůrců. Z nich nejtragičtější je příběh Jana Procházky (1929–1971), spisovatele a scenáristy, se kterým Kachyňa od filmu Pouta (1961) spolupracoval až do jeho smrti výhradně, ve zřetelné názorové i umělecké symbióze. To právě oni dva spolu se vypracovali od lyrických příběhů dospívání k drásavým společenským dramatům nabourávajícím režimní fasádu historické spravedlnosti a morální oprávněnosti. Těžká váha Procházka, krom toho, že byl od roku 1959 barrandovským scenáristou a v letech 1961–1969 i vedoucím tamní tvůrčí skupiny Erik Švabík – Jan Procházka, působil také jako vysoký stranický funkcionář, od roku 1962 byl kandidátem ÚV KSČ, pracoval v jeho ideologické komisi a byl i poradcem a osobním přítelem prezidenta Antonína Novotného. V letech 1968–1969 zastával post místopředsedy Svazu čs. spisovatelů, který se v průběhu 60. let stal významných nositelem demokratizačních společenských představ, a byl i oblíbeným a veřejností sledovaným publicistou (souborně Politika…