Když Rusa zajmeme, je pro nás znovu člověkem. Nabídneme mu i cigaretu, popsal ukrajinský voják
Publikováno: 4.10.2024
Pro sedmadvacetiletého ukrajinského vojáka Bohdana Havrilenka není ruský voják na bojišti člověkem, ale jen vražedným nepřítelem, kterého je třeba zabít. Když se však Rus vzdá a nechá se zajmout, získá v jeho očích zpátky svou lidskost.„Pak mu dáme jídlo, vodu, čaj a cigaretu, pokud chce. Už to není náš nepřítel, není nebezpečný. Ano, v tu chvíli je z něj zase člověk,“ řekl deníku Dagens Nyheter Havrilenko, v civilu stavební inženýr, který se před návratem na frontu psychicky zotavuje ve středisku krátkodobé péče v Charkovské oblasti. Už téměř tři roky brání svou zemi na těch nejhorších místech: Bachmut, Izjum, Balaklija. Jeho nejlepší přítel mu zemřel v náručí. „Ve skupině nás bylo deset. Osm jich bylo zabito, jednoho zajali Rusové. Já jsem byl jediný, kdo to zvládl," vypráví. K tomu,aby se při zabíjení nepřátel psychicky nezhroutil, mu prý pomáhá, když je přestane vnímat jako lidi. „Jsou to jen nepřátelé, kteří se pokoušejí zabrat naši zemi. Přišli nás sem zničit, zabít.“ Jak nezemřít hanbou Že je v rámci profesionálního boje nutné protivníka dehumanizovat, potvrzuje podplukovník David Bergman, psycholog ze Švédské univerzity obrany. „Od prvního dne na střelnici se voják učí, že nestřílí na člověka bez 'cíle'. Obrazy zobrazují drsné tváře se zlými rysy. Je-li nepřítel zbaven lidských atributů, snižuje se psychologický práh pro způsobení zranění nebo smrti.“ „Jedná se o vytvoření paralelního morálního systému, díky němuž je voják schopen fungovat. Na bojišti musím mít funkční odstup. Nemohu vzít na svá bedra utrpení všech lidí. Vždyť jinak bych zemřel pocitem…