Kissinger byl zábavný společník, kamarádil se s Milošem Formanem, vzpomíná Žantovský
Michael Žantovský v rozhovoru vzpomíná, jak jezdil navštěvovat diplomata Henryho Kissingera, a hodnotí jeho odkaz.
Publikováno: 30.11.2023
V devadesátých letech jste působil jako český velvyslanec v USA, předpokládám, že jste Henryho Kissingera osobně poznal. Jak na něj vzpomínáte?
Setkali jsme se mnohokrát. Poprvé, když přijel navštívit Václava Havla na Pražském hradě hned v únoru 1990. Pro nás ztělesňoval legendární postavu, udělal na nás obrovský dojem, což uměl i díky svému výraznému hlasu a artikulaci. Pak jsem se s ním mnohokrát potkal na různých mezinárodních fórech, jak ve Spojených státech, tak i jinde. Viděl jsem se s ním ale dost často také díky Miloši Formanovi, který bydlel nedaleko Kissingerova domu v Connecticutu. Byli blízcí přátelé. Když jsem byla zrovna u Miloše, tak jsme jezdívali Henryho navštěvovat.
Jaký byl v soukromí?
Nesmírně zábavný společník. V devadesátých letech, když jsem působil ve Spojených státech, jsme se často při osobních rozhovorech dostávali k otázkám, které nás tehdy zajímaly nejvíc. Tedy hlavně, jak ukončit válku v bývalé Jugoslávii nebo jak nejlépe usilovat o vstup Česka do NATO.
Přestože nemůžu říct, že by byl Kissinger nadšeným stoupencem rozšiřování aliance, naše důvody chápal a v zásadě podporoval, mimo jiné proto, že si nesmírně vážil Václava Havla a měl ho v oblibě. Havlovo slovo u něj velmi platilo.
Ovlivnil Kissinger nějak vaše diplomatické myšlení či postoje?
Překládal jsem do češtiny některé jeho knihy. K dalším, i těm nejslavnějším dílům o diplomacii, jsem psal předmluvy. Mohl jsem tak hlouběji pochopit jeho pohled na svět. Byl pro mě velmi cenný, jak v otázkách, v nichž jsme se shodovali, tak i k vyjasnění si vlastního postoje tam, kde jsme se lišili.
Oddaný americkým zájmům
Dnes, v den jeho úmrtí, se ve světě objevují smíšené reakce. Bývalý americký prezident George Bush uvedl, že Amerika ztratila jeden ze svých nejspolehlivějších a nejvíce osobitých hlasů. Ale například kulturní magazín Rolling Stone Kissingera tituloval jako "válečného zločince milovaného vládnoucí třídou". Kým byl v mezinárodní politice a diplomacii pro vás?
Rozhodně jedním z nejdůležitějších diplomatů druhé poloviny 20. století. Zanechal velmi významný otisk na amerických, evropských i světových dějinách. Jako každý velký člověk ale zanechal stopu, která není úplně přímá a jednoznačná. K jeho úspěchům patří i některé spornější body.
Je vám bližší kritičtější, nebo oslavnější pohled na Kissingera?
Nelze ho vnímat černobíle. Dnešní hodnocení jsou poplatná určitému politickému nebo ideologickému vidění. Pro velkou část americké levice byl ztělesněním toho nejhoršího na Spojených státech. Konzervativci si zase vážili jeho realistického a pragmatického přístupu a jeho snahy nezatahovat Spojené státy do nových krizí a konfliktů. Výsledek je tedy určitě něco mezi tím.
V tomto směru byl Kissinger velmi oddaným stoupencem amerických zájmů. Ale na druhé straně neměl takové pochopení pro morální souvislosti zahraniční politiky, pro lidskoprávní aspekty zahraniční politiky a nakonec ani pro hodnoty, o které se ve svých kořenech opírá.
Jedna z nejčastějších kritik Kissingera směřuje na rozhodnutí, kterým jako poradce amerického prezidenta Richarda Nixona nařídil tajné a plošné bombardování části Kambodži.
To je legitimní kritika. Bombardování Kambodže bylo jistě problematické, i když jeho příznivci zase namítají, že to byl poměrně účinný krok z vojenského hlediska k tomu, jak zabránit severnímu Vietnamu v dodávkách materiálu a zbraní pro gerilové skupiny v jižním Vietnamu.
Kissinger je známý tím, že zájmy malých států střední Evropy spíše přehlížel. Jaký byl jeho vztah k regionu, potažmo k Česku?
Narodil se velmi blízko našich hranic v Bavorsku a byl velkým znalcem středoevropské historie. Obdivoval některé rakouské státníky jako například Klemense Metternicha. Koncepce rovnováhy sil, která mu byla nejvíce vlastní, je ale přece jen tvořena především velkými hráči a velmocemi. Z tohoto pohledu tedy Kissinger asi mnohdy nepřihlížel k zájmům menších zemí. Nicméně, když se odehrály revoluce ve střední a východní Evropě, uvědomil si, že se najednou vytváří nová rovnováha sil, která je v americkém zájmu a do jisté míry i ku prospěchu Spojených států. Bylo jasné, na které straně stojí.
Loni v květnu Kissinger řekl, že by se Kyjev měl dobrovolně vzdát části území ve prospěch Ruska. Vydrželo mu tedy pragmatické myšlení až do posledních dnů?
Určitě svůj styl myšlení neopustil, odráží se i v jeho posledních knížkách. Jeho názor na Ukrajinu je opět typickou ukázkou důrazu na rovnováhu sil. Nezabýval se morálními ohledy. Připomínám ale, že svůj názor před smrtí značně opravil a změnil. V posledních vyjádřeních se staví za přijetí Ukrajiny do Severoatlantické aliance. Byť i to odůvodňuje pragmatickými spíše než morálními důvody.