Kladivo na čarodějnice: historické drama jako podobenství komunistických monstrprocesů
Publikováno: 2.3.2025
NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / V tvorbě Otakara Vávry (28. 2. 1911 – 15. 9. 2011) představuje Kladivo na čarodějnice (1969) vrcholný bod jeho umělecké kariéry i dost nečekaně projeveného občanského názoru. Historické drama se inspirovalo čarodějnickými procesy v 17. století na severní Moravě a zároveň se stalo aktuálním podobenstvím komunistických politických monstrprocesů 50. let 20. století. Mašinérie zfanatizované víry postupně zachvátí i ty, kteří ji v dobrém úmyslu chtěli chránit, aniž by prohlédli skutečnou mocenskou a hmotnou motivaci strůjců zkázy. Předlohou pro film byl stejnojmenný román Václava Kaplického (1895–1982) z roku 1963, jehož vznik je datován do let 1960–1962. Autor jej založil na studiu záznamů z čarodějnických procesů na Jesenicku, Losinsku a Šumpersku, které mu zprostředkovával šumperský archivář František Spurný (1927–2004), a také na konkrétních místopisných poznatcích. V českých zemích šlo oproti cizině o spíše výjimečné a i časově opožděné případy, a to pod vlivem pověr pronikajících na severní Moravu ze Slezska. Ale i tady byly upáleny na hranici možná až čtyři stovky lidí a právě Kaplického román v podstatě inspiroval další podrobnější historický průzkum, jakkoli si také on sám kladl za cíl faktografickou věrohodnost. Z jiskry požár Jiskrou, která se záhy promění v ničivý požár, se stane pokus o uskutečnění nevinné pověry, jak se dá vyléčit nemocná kráva. Zanícený farář Schmidt (Eduard Cupák) považuje ale čin ubohé žebračky Schuchové (Lola Skrbková), která si při mši pro ten účel uschová posvěcenou hostii, za rouhačské čarodějnictví a výraz místního „širokého bludařství“. Porodní bábě Groerové (Jiřina Štěpničková) přitom jen nedojila kráva, ale Schmidt přesvědčí šumperskou vrchnost, hraběnku de Galle (Blanka…