Klempíř „jen upravuje“. Problém je, že přesně takhle začíná cenzura
Publikováno: 1.5.2026
GLOSA / Ministerstvo kultury tvrdí, že nic necenzuruje. Jen „upravuje“. Členové literární komise ale říkají něco jiného: že do jejich výstupů bylo zasahováno. Každá strana má svou verzi. Jenže právě to je problém. Protože ve chvíli, kdy se začne řešit, jestli úřad přepisuje práci odborníků, už nejde o slovíčka. Jde o princip. Komise totiž nemají být od toho, aby produkovaly texty, které si pak ministerstvo doladí podle potřeby. Mají říkat svůj názor – i když se nehodí. Ministr kultury Oto Klempíř může namítat, že stát má právo kontrolovat, jak se nakládá s veřejnými penězi. To je pravda. Jenže kontrola není totéž co zásah do obsahu. Ve chvíli, kdy úřad rozhoduje, co v dokumentu zůstane a co ne, přestává jít o dohled. Začíná jít o vliv. A je vlastně jedno, jak tomu říká. Nejde o to, že by stát dnes systematicky cenzuroval. Problém je, že podobné zásahy tu hranici posouvají. Cenzura nevypadá jako jedno velké rozhodnutí. Nevzniká ze dne na den. Začíná nenápadně – úpravou, zkrácením, „zpřesněním“. Vždycky s dobrým vysvětlením. Až nakonec z původního názoru nezůstane nic. Spor o literární komisi tak není žádná okrajová kulturní přestřelka. Je to test toho, jestli stát dokáže nechat odborníky mluvit – nebo jestli jejich hlas začne postupně přepisovat. Protože věta „my jsme to jen upravili“ zní nevinně jen do chvíle, než ji začne používat každý. A pak už není co vracet.