Kněz strávil s Dukou poslední hodiny života. "Odešel tiše, jako voják," popisuje
"Nikdy nevyužíval toho, že byl vězněný komunisty, aby se prohlašoval za chudáka. Měl v sobě přirozenou skromnost," říká kněz Romuald Štěpán Rob.
Publikováno: 4.11.2025
"Odešel v klidu, jako voják. Koncem života si připadal zrazený"
"Byl to gigant v pravém slova smyslu. Byl milovníkem historie, dobrého jídla, doutníků, koňaku, kultury, architektury. Takže opravdu člověk s nesmírným rozptylem," vzpomíná pro Aktuálně.cz katolický kněz Romuald Štěpán Rob. Ten kardinála doprovázel v jeho posledních hodinách.
"Odešel v úplném klidu a v tichu, jako voják. Přesně ve tři hodiny v noci," popisuje Rob. Podle něj byl kardinál Duka navenek velmi skromným člověkem. "Nikdy nevyužíval toho, že byl vězněný komunisty, aby se prohlašoval za chudáka. Měl v sobě přirozenou skromnost."
"Na konci života si připadal mnohými zrazen. Například spousta novinářů ho nalákala na rozhovor a nakonec to bylo o něčem úplně jiném, než bylo domluveno. Tehdy mi na to říkal: I když jsi sám a nemáš tu uniformu, musíš držet prapor."
Byl to člověk mnoha vrstev, říká církevní historik
"Dříve jsem k němu do arcibiskupského paláce chodil na skleničku. Velmi rád se mnou diskutoval o historii. Později jsme se názorově vzdálili, ale to neznamená, že bych ho přestal respektovat," popisuje církevní historik Jaroslav Šebek.
Podle něj by se na Dominika Duku nemělo vzpomínat pouze prizmatem posledních let, ale v celé šíři jeho života.
"Byl to člověk mnoha vrstev. Velký intelektuál, vězeň komunistického režimu, v osmdesátých letech úzce spolupracoval s českým disentem. V posledních letech mu vadilo, že západní Evropa nebyla schopna reagovat na kulturní růst islámu. Byl taky stejně jako mnoho lidí rozčarovaný tím, co vnímal jako kulturní a společenský rozvrat Západu," hodnotí historik.
Když se dostal do okolí Zemana, hodně se změnil
"Když přišel do Prahy a začal se pohybovat kolem prezidenta Zemana, tak se ten vztah s námi najednou změnil. Vzájemný kontakt byl mnohem víc křečovitý. Najednou jsme si neměli co říct," říká dominikánský kněz Filip Boháč.
"Ne vždycky jsem s ním ve všem souhlasil, ale musím uznat, že si uměl svoje názory vždycky obhájit a vyargumentovat," vzpomíná další dominikánský kněz Antonín Krasucki.
"Určitě si prošel nějakým vývojem. Byl to výrazný člověk, zajímal se o lidi - a pak najednou jakoby žil v úplně jiném světě. Člověk si říkal, co to má znamenat. Nám, jako mladší generaci, často přišlo, že dělal církvi spíš ostudu. Ale přes to všechno na něj vzpomínám v dobrém," dodává Filip Boháč.