Kníže Lobkowicz: Když se pýcha stane politickým programem. Turek uvěřil vlastnímu mýtu

Publikováno: 15.7.2026

„Existuje staré rčení, že pýcha předchází pád. V případě Filipa Turka a Petra Macinky to někdy působí, jako by pád nebyl nehodou, ale přirozeným důsledkem jejich politického stylu,“ píše šlechtic, podnikatel a politický glosátor Jiří Lobkowicz, který se vrací ke srážce vládního zmocněnce pro Green Deal Filipa Turka se zdravotnickým vozem. V případě čestného prezidenta Motoristů sobě se stala povýšenost politickým programem, dodává bývalý předseda strany Cesta změny. Na zaslepující pýchu člověka, který začne věřit, že stojí nad pravidly, nad kritikou i nad realitou, dlouhodobě upozorňuje Jiří Lobkowicz. Podle něj se z bývalého europoslance nestal klasický politický lídr, ale především produkt sociálních sítí. „Turek není lídr. Turek je iluze. Je to maska, která zapomněla, že je jen maskou,“ napsal šlechtic na síti X. Turek podle Lobkowicze často vystupuje s jistotou člověka, který zná odpověď na každou otázku. Kritici nejsou partnery k diskusi, ale nepřáteli. Média jsou zaujatá, odborníci se údajně mýlí a jakákoli nepříjemná informace je součástí kampaně proti jeho osobě. Taková rétorika sice dobře funguje na sociálních sítích, ale v demokratické politice bývá nebezpečná, míní Lobkowicz. „U Turka se tato přehnaná sebedůvěra projevuje okázalým kultem vlastní neomylnosti, který občas končí velmi prozaickou připomínkou fyzikálních zákonů,“ dodává podnikatel. Největším soupeřem vládního zmocněnce pro Green Deal totiž často nejsou jeho političtí protivníci, jsou jím jeho vlastní výroky, míní Lobkowicz. A také vlastní povýšenost. „Největším paradoxem arogance je, že člověku dává pocit převahy právě ve chvíli, kdy přestává vidět vlastní slabiny. Čím hlasitěji někdo zdůrazňuje svou výjimečnost, tím…
Nahoru
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tímto souhlasíte. Další informace