Kód nekonečného koloběhu ruského násilí a „zdravého“ zla
Publikováno: 19.12.2023
Proč je takzvané kulturní Rusko pouhou nebezpečnou iluzí pro Evropu a celý svět Řekl bych, že násilí má vždy nějaký přívlastek, takže můžeme mluvit například o německém násilí nacistů, které bylo industrializované ve smyslu klasického průmyslu první poloviny minulého století a bylo šílené ve smyslu dobové posedlosti rasou. Ruské násilí je zcela jiné, funguje ve společnosti spíše jako jazyk. Budu se zmiňovat o německém a ruském násilí, protože německá zkušenost s násilím a vyrovnávání se s ním jsou mým referenčním bodem. Ačkoli jsem vyrostl v Rusku, žiji již tři desetiletí v Berlíně a publikuji německy. Z toho také vyplývá můj postoj, který jsem k diskusi o ruském násilí zaujal. Začnu scénou, kterou jsem si představoval v mládí. Jak násilí proniká do ruské společnosti Obklopuje mě pět nebo šest mladých mužů v polních uniformách, cítím z nich pot a slyším: „Nakopeme ti do ledvin, až budeš chcát krev“. Pak mě odtáhnou, nebo si to tak alespoň představuji, na záchod v kasárnách a strčí mi hlavu do záchodové mísy. Asi o půl hodiny později na mokré podlaze „natáhnu brka“, jak říkají, s vnitřními a vnějšími zraněními, která zde nebudu popisovat. Bylo mi sedmnáct let a myslel jsem si, že další rok života už nepřežiju. Dnes jsou ruští a bývalí sovětští muži odváděni do armády v 18 letech. Jakmile se tam dostanou, jsou noví branci systematicky zneužíváni a maminčini mazánci, jako jsem byl já, často ubiti k smrti, nebo dohnáni k sebevraždě. Násilníky jsou jiní vojáci, obvykle jen o několik měsíců starší. Každý, kdo vyrostl v Rusku, zná desítky názvů pro násilí. Tomu v kasárnách se říká „dědovščina“ čili mazáctví. Ročně jsou tam zneužívány statisíce mladých mužů, kteří jsou často mláceni, někdy znásilňováni nebo ubiti k smrti. Během prvních měsíců se jim říká „duchové“…