Koho (ne)budu volit do Evropského parlamentu aneb Probudí se Evropa?
Publikováno: 22.5.2024
ESEJ / Existenční rozměr politiky je zpátky na scéně. Tento princip sice nikdy úplně nezmizel, ale poválečný vývoj v Evropě jej bezprecedentně oslabil a dnes je zpět, v první řadě. Dějiny lidstva jsou dějinami válek a hlavní účelem vládnutí je, bylo a bude zajištění bezpečí těch, kteří se vládnutí (práva) podřizují. Stejně pregnantně to vystihl Carl Schmitt, když za hlavní princip politiky označil odlišení přítele a nepřítele. Evropa má dnes plno přiznaných i skrytých nepřátel. I proto budou volby do Evropského parlamentu, v České republice naplánované na 7. a 8. června, tak důležité. Po dvě generace čerpala Evropa onu příslovečnou mírovou dividendu, což bylo způsobeno její částečně dobrovolnou a částečně okolnostmi vynucenou pacifikací. Evropa se de facto stala nárazníkovým pásmem mezi USA a SSSR. Dvougenerační zkušenost této politické kastrace pak byla po konci studené války dále posílena euforií z pádu železné opony a vírou, že lidstvo se nezadržitelně blíží k věčnému míru a ke globální občanské společnosti. Jenže neblíží! Evropa jako spící obryně Proto je dnes Evropa oprávněně připodobňována ke spící obryni – se svojí obří ekonomickou, kulturní a intelektuální silou. Obryně se probouzí pomalu a její první tápavé kroky nechávají leckoho na pochybách, zda je probuzená obryně jen unavená (rozuměj, nadměrnou spotřebou zmalátněná), anebo také malinko slaboduchá či infantilní, neboť ztratila zdravý sebezáchovný instinkt. O infantilním nedostatku našeho sebezáchovného instinktu nás v těchto dnes přesvědčují například předvolební billboardy, které oblepily Českou republiku: „Evropě to zarazíme“, „od Evropy ochráníme“, „v Evropě se neztratíme“ – bůh ví, co se nám snaží autoři sdělit odkazem na svůj dobrý orientační…