Kolektivní vina čili Jak rozlišovat: Nesou Palestinci a Rusové vinu za zločiny hamásismu a putinismu?
Publikováno: 14.12.2023
ESEJ / Německý filosof Karl Jaspers položil už před osmi desetiletími Německu a Evropě ty nejzákladnější otázky o vině za zločiny nacismu (Otázka viny, Die Schuldfrage, 1946). V této útlé, ale převratné knize mimo jiné napsal slova, jež mohou být aktuálním a všeplatným komentářem i k brutálním událostem ze 7. října 2023: „Režim ve válce od počátku porušoval zásadu našeho největšího filosofa Kanta, který požadoval jako podmínku mezinárodního práva: ve válce nesmí docházet k činům, které zcela znemožňují pozdější usmíření těch, kdo vedou válku.“ Jako jeden z mála dokázal to, co novináři, politici, filosofové, politologové, youtubeři a influenceři všeho druhu neumí mnohdy rozpoznat dodnes. Aniž v nejmenším zpochybňoval samotné zločiny nacismu, dokázal se vyhnout sebemenšímu náznaku demagogie, generalizace a uvažování v kategoriích kolektivní viny. To platí obecně, ať mluvíme o vinách za hitlerismus, stalinismus, putinismus, hamásismus a další „-ismy“, respektive za každý masově sdílený sadismus a fanatismus. Filosof totiž ovládal dnes téměř vyhynulé umění rozlišovat. Zároveň se však distancoval od situací, kdy „rozlišování“ mělo být trikem, jak sám sebe pohodlně vyvinit. Demagogie rovnítek Chceme-li hovořit o kritickém myšlení, je dobré si připomenout starou platónsko-aristotelskou zásadu, že kritika není v podstatě nic jiného než právě rozlišování. Jak moc jsme se od této podstaty vzdálili, vidíme na úrovni soudobých veřejných debat na webu i jinde vedených o čemkoli podle hesla Losna, nebo Mažňák či Sparta, nebo Slavia. Jedna demagogie pouze přebíjí druhou, jeden fejk druhý a ten nejprimitivnější mívá poslední slovo a oblétne svět. Mašínové: hrdinové, nebo vrazi? Odsun Němců: ano, nebo ne?…