Kolik stojí hrdina? Vlastenectví v košíku a odvaha s cenovkou. Kýč místo piety
Publikováno: 6.5.2026
KOMENTÁŘ / Pieta má být tichá. Má v sobě nést cosi z kostelního šera, zadrženého dechu a vědomí, že některé věci prostě nejsou na prodej. Jenže dnes to vypadá, že si někteří lidé pletou pietu s výdělečným byznysem a snaží se ji přesunout do e-shopu. A tak se velká jména naší historie, na která bychom měli vzpomínat s neskonalou úctou, protože i díky nim můžeme být tím, čím jsme, pro někoho stávají vyprázdněným pojmem. Smutné je, že se tito lidé sami nazývají vlastenci. Je to zvláštní, i když asi ne úplně překvapivé. Sociální sítě slouží jako moderní tržiště, kde určití lidé, kteří se poplácávají po ramenou, jací jsou patrioti, sdílejí nejen historická fakta (často notně upravená) či příšerná videa vytvořená pomocí AI, ale trumfují se, kdo z nich má větší sbírku cetek se jménem Gabčík, Kubiš, Morávek… Hrdinství se míchá s marketingem tak důkladně, že už nejde poznat, kde končí vzpomínka a kde začíná byznys. Každý nový produkt je prezentován jako služba památce, i když připomíná spíš výprodej sezónního zboží. Oni kdysi riskovali všechno, dnes stačí dobře nastavit marži. Pieta se překládá jako „limitovaná edice“ a úcta k oběti se měří počtem prodaných kusů. Čím víc podobných cetek někdo koupí, tím se cítí větším Čechem. Zákazníci často nehledají souvislosti, netouží po pietě, po vzpomínce na hrdiny. Chtějí jen další artefakt do sbírky, aby si mohli pochvalně zabroukat, jak milují svoji zemi, a pochlubit se na „sockách“ dalším úlovkem. Jenže ono vlastenectví je redukováno jen na jakousi pochybnou estetiku – čím drsnější motiv, tím hlubší…