Kolja: fingáč jako vrata aneb Oscarový úspěch syna a otce Svěrákových
Publikováno: 9.2.2025
NEZNÁMÉ PŘÍBĚHY FILMŮ / V 60. letech obdržely Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film Obchod na korze (1965) a Ostře sledované vlaky (1966), nominaci získaly Lásky jedné plavovlásky (1965) a Hoří, má panenko (1967). Na aspoň částečně podobný úspěch si pak československá kinematografie musela počkat do nominace Vesničky mé střediskové (1985) Jiřího Menzela a po něm na Jana Svěráka (* 6. 2. 1965). Až on vystoupal po jednotlivých krůčcích zas na vrchol. Nejprve ziskem studentského Oscara za ještě famáckou dokumentární mystifikaci Ropáci (1988), pak nominací na Oscara za komedii Obecná škola (1991), nakonec jeho převzetím za další komedii Kolja (1996). Zapomenout se ovšem nesmí, že kromě Ropáků, které si napsal Jan Svěrák sám, stál za těmito úspěchy už od Vesničky mé střediskové také, či možná především, jeho otec, scenárista Zdeněk Svěrák (* 28. 3. 1936). To on do značné míry stvořil svět a ducha těchto filmů, jejich humor i lidský a společenský rozměr. To srovnání se může zdát nepřípadné, ale právě Zdeněk Svěrák jako by paralelně se svým scenáristickým antipodem Vladimírem Körnerem (* 12. 10. 1939) zkoumal a rentgenoval mělčiny i hlubiny českých povah, oba s až protikladným akcentem založení zřejmě i svých vlastních povah. Körner často s důrazem na tragickou bezvýchodnost lidského konání, Svěrák s vyzdvižením zejména jeho komických a nostalgických paradoxů. Hudba, ta to bere šmahem Takový je i Kolja, komedie, která začíná v krematoriu… Pětapadesátiletý violoncellista Louka (Zdeněk Svěrák), vyhozený z filharmonie, tu vyhrává…