Komentátor Dusík o "největším průšvihu" své kariéry: Psali mi, jak jsem hroznej
“To je vždycky cesta do pekel.” Michal Dusík popsal největší prohřešek sportovních komentátorů.
Publikováno: 22.5.2024
"Nejhorší, co může sportovního komentátora potkat, je, když začne mít pocit, že je důležitější než to, co se děje na place," říká Dusík k profesi, bez které si sportovní přenosy už dokáže představit jen málokdo. Sám se při nich snaží držet emoce na uzdě, o to divočejší je prý v roli fanouška. "Ale pamatuji, kdy jsem ty emoce mohl popustit úplně bezuzdně, a to bylo Nagano 1998," vzpomíná novinář na to, jak tehdy čekal na konec vítězného hokejového zápasu s Ruskem, aby pochytal první rozhovory.
Noční můrou každého komentátora je podle Dusíka, když musí komentovat bez přípravy - třeba pokud je nutné náhle zaskakovat za některého z kolegů. Čím ale dělá komentátor sport déle, tím "bytelnější" dlouhodobou přípravu má a on sám má ve své databázi asi dva a půl tisíce jmen hokejistů a na tři tisíce atletů. "A když zapomenu? Tak si tu hlavu vypnu, vyčistím od informací a ve chvíli mi to naskočí," popisuje Dusík, který je zároveň šéfredaktorem sportovní redakce v České televizi.
Sportovní komentátory, ale i fanoušky letos čeká rovnou několik důležitých sportovních událostí. V Česku se právě koná hokejové mistrovství světa, v červnu je fotbalové Euro a následně i letní olympijské hry v Paříži - ty ovšem poznamenal spor o účast ruských a běloruských sportovců.
"Je hrozně hezké říkat, že politika do sportu nepatří, ale vždycky patřila. Sport byl vždycky nějakým způsobem propojen s politikou minimálně na té reprezentační úrovni. Sportovec vždy reprezentoval nějakou zemi nebo systém a jeho podpora vždy vycházela z toho, jak moc se ta země chce ukázat světu," dodává Dusík s tím, že chápe, proč je Mezinárodní olympijský výbor opatrný a nechá ruské a běloruské sportovce startovat jen pod neutrální vlajkou.