Komunisté nezapomněli, že se Praha osvobodila sama, navíc s pomocí vlasovců. A pomstili se
Publikováno: 7.5.2023
NÁZOR / Začátek května vždy znamená připomínku výročí konce druhé světové války a s ním spojeného květnového povstání v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava. Specifické postavení v něm zaujímá Pražské povstání, ve kterém se od 5. května do 9. května utkali s přesilou dobře vyzbrojených a vycvičených německých jednotek civilisté, z nichž někteří neměli před válkou možnost projít základním vojenským výcvikem. Přesto i za této konstelace a rozložení sil dokázali pražští obránci, mezi nimiž nebyli jen obyvatelé Prahy, ale i celá řada mužů a žen z obcí v okolí hlavního města i z míst vzdálenějších. Mezi bojovníky se vyskytovala i celá řada cizinců, Slováci, Rusové, Holanďané, Angličané, Bulhaři, ale i několik německých antifašistů. Výraznou roli pak sehrály jednotky Ruské osvobozenecké armády, díky nimž se povstalcům ulevilo v kritických chvílích bojů v Lahovicích, na Pankráci, v Modřanech i na jiných místech. To, že se takzvaní vlasovci museli nakonec z Prahy stáhnout, bylo výsledkem neblahého působení komunistů v politickém vedení povstání. Komunisté, zvláště Josef Smrkovský, totiž nebrali v potaz vojenskou situaci povstalců, ale vše posuzovali výhradně v intencích politické motivace, aby hlavní zásluha o osvobození Prahy připadla Rudé armádě. Přes veškerou jejich snahu však sovětští vojáci vstupovali do již osvobozeného města a jejich boj s nacisty se zde omezil na několik lokálních šarvátek, když narazili na ustupující Němce, kteří prchali do amerického zajetí. Oficiálně válka v Evropě skončila o půlnoci z 8. na 9. května. Všechny rozhlasové stanice vysílaly zprávu o úplné a bezpodmínečné kapitulaci Německa k této hodině. První obrněné jednotky Rudé armády dorazily do Prahy teprve ve čtyři hodiny ráno, tedy již po skončení války. Šlo o 62. a…