Komunisty posedla myšlenka, že Lichtenštejnové museli být Němci. Tím se přece zdůvodní krádež

Publikováno: 6.11.2026

NÁZOR / Patriarcha komunistické publicistiky Jaroslav Kojzar se na serveru iportal24 pustil do obhajoby poválečné konfiskace majetku Lichtenštejnů. Jeho argumentace je charakteristická tím, jak svižně přechází od historických skutečností k účelovým závěrům. Základní teze je přitom jednoduchá. Lichtenštejnové podle něj byli Němci, za války se chovali jako Němci, a proto jim Československo jejich majetek právem zabavilo. Všechno ostatní má předem slátanou konstrukci podpořit. „Lichtenštejnové byli Němci. Hlásili se k nim za Rakouska, za Československé republiky i v době pomnichovské. Byli na to hrdí,“ píše Kojzar. Jenže právě tohle tvrzení není takovou historickou samozřejmostí, jak se autor tváří. Něco jiného je německý jazyk, německé kulturní prostředí a původ šlechtického rodu, něco jiného německá národnost a něco jiného státní příslušnost. Lichtenštejnský knížecí rod byl po generace součástí německojazyčného prostředí střední Evropy, ale jeho příslušníci byli občany samostatného Lichtenštejnského knížectví. To existovalo jako suverénní stát a po první světové válce se orientovalo na neutrální Švýcarsko. Spor o národnost není žádným novodobým výmyslem knížecí rodiny. Československé úřady opřely své rozhodnutí o konfiskaci mimo jiné o sčítací arch z roku 1930, v němž měla být u knížete Františka Josefa II. zaznamenána německá národnost. Lichtenštejnská strana ale zpochybňuje, že se k ní kníže skutečně přihlásil. Má také námitky k okolnostem vzniku a platnosti toho zápisu. Navíc sčítání z roku 1930 sice zjišťovalo národnost, ale zpravidla ji určovalo podle mateřského jazyka. Takové kritérium rozhodně nemuselo odpovídat tomu, jak člověk chápal svou národní a politickou příslušnost. Právě kvůli složitosti celé…
Nahoru
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tímto souhlasíte. Další informace