Konec Langšádlové: špatný krok ve špatnou dobu
Publikováno: 27.4.2024
KOMENTÁŘ / Ve čtvrtek 23. dubna rezignovala ministryně pro vědu, výzkum a inovace Helena Langšádlová. Měsíce čelila kritice, že její práce v rezortu údajně „není vidět“. Nicméně odstoupení je snad ve všech myslitelných ohledech špatně. A pokud bylo záměrem personální změny posílit volební preference vládní TOP 09, něco se tu zoufale nepodařilo. Jak si všiml například komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk, končí ministryně, která podle vyjádření snad všech relevantních partnerů rezortu „nikomu nevadila“ a v zásadě si na její práci nikdo nestěžoval. Můžete namítnout, že „nevadění“ nepředstavuje dostatečně kvalitní vysvědčení ohledně výkonu vysoké vládní funkce. A na zmíněném postoji by mohlo i něco být, kdyby ovšem nešlo o to, s kým nebo čím Helenu Langšádlovou vlastně srovnáváme. Stranického kolegu Vlastimila Válka je na ministerstvu zdravotnictví „vidět“ až až. Od roky trvajícího popírání syndromu long covidu, jímž se masivně zabývají západní odborné časopisy, přes zrušení monitoringu covidové infekce prostřednictvím analýzy odpadních vod a laxní reakci na nedostupnost léků až po mnohanásobná selhání v personální politice je Válek doslova k nepřehlédnutí. Odborná komunita ve zdravotnictví jej kritizuje prakticky nepřetržitě, stejně tak zdravotnický personál i pacienti. Podařilo se mu nemyslitelné: v politicky rozštěpené společnosti, kde se málokdo na něčem shodne s oponentem, je Vlastimil Válek široce neoblíben napříč jednotlivými politickými tábory, od opozice až po příznivce vládních stran. Přesto to dnes není Válek se svými skandály, kdo opouští ministerské křeslo, ale Langšádlová. Budu tedy explicitní. Nežli „být vidět“ jako ministr zdravotnictví je opravdu mnohem lepší, jestliže vidět nejste – a přinejmenším si na…