Konečná se rozohnila tak, až málem vzplála rudým plamenem. Samozřejmě kvůli Rusku
Publikováno: 1.5.2026
GLOSA / Většina vystoupení Kateřiny Konečné nestojí za nic. Ale její poslední akce během středečního vystoupení v Evropském parlamentu by se klidně mohla zařadit do učebnic rétoriky jako typický postoj českých komunistů v jedenadvacátém století. „Mě fakt nepřestává zarážet, o jakých s dovolením pitomostech se zde za peníze daňových poplatníků bavíme,“ spustila s vervou, která by dokázala rozhýbat i jinak unavené lavice. A jak se postupně nořila do svého projevu, její atak na oponenty byl tak intenzivní, že to vypadalo, že řečnický pult, či dokonce sama komunistická náčelnice každou chvíli vzplane rudým plamenem. Její rozhořčení míří na snahu nevracet Rusko „do slušné společnosti“ skrze sport či kulturu. Prý se řeší „pitomosti“, zatímco svět čelí energetickým a bezpečnostním výzvám. Jenže právě tady začíná ten známý problém známý jako selektivní slepota. Když Rusko rozpoutalo válku proti Ukrajině, kde byla tehdy tato ohnivá slova? Kde byl ten samý zápal, když bylo třeba jasně říct, kdo je agresor a kdo oběť? Konečná dnes horuje proti tomu, aby Rusko nebylo izolováno, a ptá se: „Ale co tedy chcete? Nechcete normalizovat vztahy s Ruskem…?“ Jenže odpověď je vlastně jednoduchá. Normální vztahy se nevedou s režimem, který porušuje mezinárodní právo a posílá tanky přes hranice. To není otázka Eurovize ani sportovních utkání, to je otázka elementární politické a morální orientace. Zvláštní je i její snaha odvádět pozornost jinam k USA, Izraeli nebo Hormuzskému průlivu. Ano, svět je složitý a plný konfliktů. Ale relativizovat jednu válku tím, že ukážeme na jiné, není analýza. Je to únik. A dost průhledný. A…